Recenze – Zaklínač: Nářek čarodějnice

Svět Zaklínače je neomezenou studnicí příběhů. Knižní předloha se dočkala dvou seriálových zpracování, video-herní průmysl si udělal hned tři zaklínačské zářezy, ale zbrusu nové příběhy momentálně přináší i komiks. Nejnovější z nich a zároveň šestý z řady, Nářek čarodějnice, vyšel přibližně před dvěma týdny a dostal se mi do rukou k recenzi.

Jsem fanouškem série a na komiks jsem se těšila. Přiznávám ale, že pro mě je to první zaklínačský komiks, který se mi dostal do rukou, proto budu asi hodnotit i záležitosti, kterým se už v jiných recenzích tolik prostoru nedostává, jako styl kreseb a podobně.

Obálka a výtvarný dojem

Obálka vyobrazuje, jak Geralt na své Klepně projíždí krajinou v pozdních odpoledních hodinách a za jeho zády se vznáší podivná, děsivá bytost, o níž se můžeme domnívat, že je to asi čarodějka. Uvnitř nalezneme i alternativní verze obálek a všechny vypadají vskutku skvěle, přesto se volba finální verze povedla a sedí námětem i atmosférou, a zároveň neprozrazuje tolik, jako některé jiné verze. Zkrátka – nejvíce se hodí k tomu, co titul zpracovává. Geraltovi je magie stále v patách, na všechno je v podstatě sám a svět kolem něho je pochmůrný a nesdílný.

Stylizace kreseb se mi líbí. Dokonale sedí do světa Zaklínače a pomáhá vytvářet tu správnou zaklínačskou atmosféru světa plného zla, křivdy a strachu ze zbytečných smrtí, kde lidský život je křehký a nestálý. Jakoby roztřesený hrot štětce či pera zachytával onu prchavost okamžiků. Trochu jsem se ale ztrácela v některých stylizacích, kdy stránkou prorůstají větve stromů a posloupnost kreseb odhadujete nejistě a intuitivně, ale vizuálně to vypadá skvěle, takže to autorům jistě i vy prominete.

Příběh o morální rozpolcenosti

Jaké poselství v sobě nese nový komiksový příběh? Zpracovává téma viny a neviny, odpovědnosti za své činy, zármutku i bolesti a ukazuje strastiplnou cestu za útěchou. Geralt splnil svou práci a rozhodl o upálení čarodějky, která zabila pět mužů. Přesto ale necítí útěchu. Je možné, že tato dívka zemřela neprávem? Hlas v jeho hlavě mu nedá spát a nutí ho se stále zaobírat jeho vlastními pocity viny. Teda, alespoň se o to snaží. Následuje ten hlas, aby ho umlčel. Prochází různými situacemi a postupně se mu odhaluje celý příběh, který záměrně nechci vyzrazovat. Díky jeho hlubším myšlenkám ho každý můžeme pochopit tak trochu po svém a vnímat pocity viny či neviny odlišně.

Děsil ses někdy chyb, kterých ses dopustil?

Zbavit se outěšku díky magii?

V příběhu vystupuje čarodějka laima. Původně jsem se domnívala, že se jedná o jméno, ale pak jsem zjistila, že laimy jsou čarodějky, které navštěvují těhotné ženy a ukončují jejich nechtěné početí. Také umí utišit zármutek matek, jež přišly o své potomky a nabízejí věštecké služby – vyložení osudu novorozencům. V podstatě tak trochu ,,fušujou“ do práce sudičkám z pohádek. Nicméně musím podotknout, že zde byla jistě nesporná inspirace z pobaltského folklóru, kde je Laima bohyní osudu a porodu.

Cesta nářků

V příběhu se objevují dvě postavy – Milda a Zemyna. Společně s nimi jsme uvedeni do jakési sektářské skupiny slibující pomoc od výčitek, tíživého svědomí a pocitu viny. Jazykem dneška bychom mohli říct, že provádí skupinovou terapii s názvem Cesta nářků. Ta má pět kroků a vede od rozpoznání bolesti, přes morální povzbuzení ukončující nářek, útěchu, zármutek až ke skutečnému původu bolesti. Jejich metody mají něco do sebe, ale ne vždy skončí dobře. Takové je riziko. Nikdo ale nesliboval, že se nepříjemných emocí zbavíte snadno. Celá tato linka příběhu s filosoficko-psychologickým kontextem je natolik zajímavá a plná otázek, z nichž mnohé zůstávají bez odpovědí, že mozek hloubavého čtenáře snadno zahltí. Oceňuji způsob, jakým autoři vizuálně a nápaditě vtáhli Geralta na tuto cestu.

Cítíš vinu, Klepno?

Geraltova cesta končí scénou, kdy se ptá vlastního koně, zda cítí vinu za to, co společně provedli. Musí-li se ptát, znamená to, že se znovu ocitá na nekonečné Cestě nářků? Toť otázka. Nicméně hlasy v jeho hlavě se smějí. Oceňuji pokus autorů o odlehčený konec, protože takové silné téma to zkrátka potřebuje. Napsat dílo o potratech, trápit čtenáře s morálními otázkami a nechat je pak odejít z příběhu s tísnivými pocity by vskutku nebylo dobré pro nikoho.

Vzhledem k tématu a nábožensko-politickému vnímání této problematiky by mě zajímalo, jak tento titul hodnotí v Polsku a jak se oni staví k tomuto dílu. Troufám si tvrdit, že stejný příběh mnozí vnímají odlišně a že někoho to může i pobouřit. Je vina a nevina postavena na ryze subjektivních pocitech nebo je z větší části formována společenským postojem? Nebo obojí?

Děkuji nakladatelství Crew za poskytnutí recenzního výtisku.