Pokoj v barvách štěstí 3 – Konečně stojí za to číst!

V knihkupectví, mezi všemi těmi Naruty a Kaiseny, se manga Pokoj v barvách štěstí lehce ztrácí. V prodejních žebříčcích ji také jen stěží najdete. Ani v našich recenzích prvního a druhého dílu nás tento titul moc nepřesvědčil. Přesto mu nikdy nešlo upřít jeho potenciál a zajímavou premisu. Jenže vždycky něco chybělo.

Jak už jsme ale psali – druhá kniha končila velmi slibně. Vypadalo to, že se manga konečně vzchopí a přiblíží se tomu, čím měla být už od začátku – nervydrásajícímu thrilleru založeném na pokřiveném milostném vztahu ústředního dua. Jenže tak končila i jednička a sliby chyby. Povedl se další pokus nebo je třetí díl tím, kterým si čtenáře série definitivně ztratí? Nebudeme vás dlouho napínat, protože se potvrdilo pravidlo „do třetice všeho dobrého“.

Razantní zlepšení

Je to skoro jako číst úplně jinou sérii. Pryč je epizodický formát kapitol, pryč jsou otupující monology postav. Kniha přímo navazuje na napínavý závěr předchozího dílu a v napětí nijak nepolevuje, ba naopak. Naše duo únosce a oběti konfrontuje muže v králičí masce a jde zatím o nejlepší moment, který jsme si v sérii mohli přečíst.

Kniha dost přituhuje ve svých drsnějších tématech a určitě je na místě i určitý trigger warning. Znásilnění a týraní se titul vždycky dotýkal, ale nikdy v takové míře, jako nyní. Určitě to ale manze prospělo. Výsledkem je mnohem dospělejší titul, který už není jen o tom, že se pár dívá doma na film a uvaří si snídani.

Zlepšily se i dialogy a monology postav. Konečně v každé kapitole nečteme ohrané „Já jí unesl, ona je moje oběť“, ale do myslí ústředního dua se dostávají pochybnosti o jejich vztahu. Začínají si klást otázky nejen nevyřčené, ale i nahlas sobě navzájem. Jejich dynamika se pomalu mění a s ní se vyvíjí i charaktery postav.

Sači začíná získávat nezávislé myšlení a vnitřní sílu, zatímco u únosce začínáme pozorovat určitou chladnokrevnost. Ta k němu velmi sedí a víc podporuje zvědavost nad tím, jaké je jeho backstory. Vše nasvědčuje tomu, že právě jeho minulost bude tématem další knihy a čtenář nemůže jinak než se těšit. Sači je oproti němu méně zajímavá postava, ale snad se to v příštích knihách změní.

Nová šachová figurka

„Souboj“ mezi naší dvojicí a napodobitelem zabírá většinu knihy. Jenže to nejdůležitější pro další děj samotný je závěr knihy, jak už to ostatně bývá, tentokrát ovšem z jiného důvodu. Nečeká nás obrovský plot twist, ale představení úplně nové hlavní postavy. Příchod nějakého chytrého detektiva, který přiběhne a všechno vyřeší pomocí logických přemetů a kotrmelců, se dal čekat už dlouho. Postavě detektiva Macubaseho je věnována celá poslední kapitola, bohužel to není dost.

Je evidentní kam autor Hakuri míří představením detektiva. Zajisté by rád zavedl do mangy klasickou hru na kočku a myš ve stylu Death Notu. Zatím je k úspěchu jen na půl cesty. Macubase už nyní předvádí mistrné dedukce a o jeho inteligenci tedy rozhodně není pochyb. Zajímavá bude také jeho minulost. Je zde představeno dobré pojítko mezi ním a Sači. Jeho největším problémem je přílišná závislost na manga stereotypech. Macubase si nenachází žádnou svoji identitu. Čtenář čte a okamžitě vidí Neara z Death Notu nebo Suzuju z Tokíjského ghúla. Je ale třeba přiznat, že se to může v dalších knihách změnit. V zahraničí jeho postava byla koneckonců dostatečně populární, aby si vysloužila vlastní spin-off.

Kresba je stále příjemná na pohled, i když by ji občas prospěla trochu větší míra detailů. Rozhodně ale doplňuje napínavý příběh, a i díky ní kniha tak rychle uteče. Zatímco po dočtení předchozích dílů vládla zvědavost, co bude dál, nyní přichází pocit nedočkavosti. Manga konečně dospěla k tomu, čím měla být od začátku. Doufejme, že nepoleví. Běh na dlouhou trať to není, v Japonsku je již po jedenáctém svazku dokončená. Pokud si těch zbylých svazcích udrží nastavenou kvalitu, mohlo by se jednat o černého koně mezi u nás vycházejícími mangami.