Resident Evil od Netflixu je překvapivě zatím nejlepší adaptací kultovní série, jen třeba vydržet

Málokdo čekal, že by se Netflixovský pokus hrané adaptace japonských herních hororů Resident Evil mohl povést. Proč by ale fanoušci měli dát seriálu šanci?

Předtím

Herní adaptace to mají těžké, to je veřejně známý fakt. Pravda je, že poslední dobou se situace zlepšuje, ale na každého Sonica tu máme Maxe Payna nebo Assassin’s Creed. Pustit si film podle videohry je pořád Ruská ruleta, a to ho ani nemusí natáčet Uwe Boll (který by si zasloužil samostatný článek a možná by ani jeden nestačil).

I slavná značka Resident Evil má zkušenosti se špatnými filmy, a ještě k tomu dost velké. Pokusy dostat sérii na velké plátno byly zatím dva. Nejprve pětidílná série s Millou Jovovich v hlavní roli režírovaná jejím manželem Paulem W. S. Andersonem. Filmům určitě nejde upřít zábavnost, ale přinejlepším je lze nazvat akčním béčkem, možná céčkem. S předlohou nakládají velice volně a rozhodně je omyl, nazývat je hororem. Nic, co by fanoušci ocenili.

Druhý pokus je docela nedávný. Resident Evil: Welcome to Raccoon City zavítal do kin v loňském roce. Oproti předchozím filmům cílil více na horor a snažil se odvyprávět příběh prvních dvou her. Problém je, že i když se ve filmu objevily skoro všechny oblíbené postavy z her, žádná se nechovala (nebo alespoň vypadala) jako její předloha. Udělat z Leona malého, neschopného ufňukánka a z Alberta Weskera hloupého břídila je zkrátka neodpustitelné. Jediné, čeho nový film dosáhl je to, že fanoušci začali mít víc rádi ty staré.

Do třetice všeho dobrého, řekl si Netflix a rozhodl se dát live-action Resident Evilu ještě jednu šanci, tentokrát jako seriálu. Po vydání povedené CGI minisérie Infinite Darkness byla nálada ohledně tohoto nápadu střídmě optimistická, ale po vydání první upoutávky byla očekávání zase zchlazena. Důraz na akci, neznámé hlavní postavy, podivné obsazení Alberta Weskera. Vypadalo to, že nový seriál bude mít s předlohou společných jen pár jmen. Ale pak byl virus, respektive seriál, vypuštěn do světa.

Potom

Obavy byly zbytečné, nový Resident Evil je mnohem lepší, než se dalo čekat. I když se nesnaží být přímou adaptací, nabízí příběh, který z her buď přímo vychází, nebo se jim alespoň snaží neodporovat. Ale aby to hráč zjistil, je třeba mu dát velkou šanci. Pokud tak učiní, dostane napínavý příběh, který skvěle obohacuje bohatý lore herní série. Bohužel ale také dostane řadu nedostatků, které značně ztěžují sledování seriálu.

Jak odstrašit diváka

Pilotní díly jsou důležité. Právě první díl celé show rozhodne, zda divák stráví svůj drahocenný čas zbytkem seriálu, nebo ho zainvestuje někam jinam. Přesně takhle Resident Evil neuvažuje. Pilot nového seriálu nabízí dvě tuctové akční scény a plno školního dramatu. Pro diváka znalého předlohy také nabízí plno nepříjemného zmatení. „Co mi to provedli s Albertem?“ „Co dělá tam dělá hudba Billie Eilish?“ „Proč se musím strávit tolik času sledováním útrap dvou sestřiček na střední škole?“ Plno otázek, kterým by se fanoušek rád vyhnul. Ale dostane se mu odpovědi na většinu z nich (teda kromě té Billie Eilish). Jen se mu nedostane odpovědi hned v prvním díle. Ani ve druhém nebo třetím. Teprve kolem čtvrtého dílu nachází divák důvody, proč se scénáristé vydali takovým směrem, jakým se vydali, přistoupí na jejich hru a nechá se unášet příběhem plných konspirací, biologických zbraní a Alberta Weskera. Postupně se seriál organicky napojuje na hry a ukazuje se, jak moc z nich vychází. Aniž by se zabíhalo do nějakých spoilerů, skutečně nejde jen o nějaké nostalgické easter eggy, na celkový kánon her je kladen velký důraz. Ale vše je podáno tak, aby se v příběhu neztratil ani ten, kdo hry nehrál. Bohužel ty dobré části přichází až tak pozdě, že plno diváků seriál zavrhne ještě dřív, než se k nim dostane.

Strašidelně zpackaná akce

Jenže to je jen jedna linka, která běží paralelně s další. Ta se odehrává o čtrnáct let později a divák v ní sleduje přežívání Jade Weskerové (jedné z těch školaček z první linky) v postapokalyptické Británii. Je to úplně o ničem a plné klišé, kdyby v seriálu tato linka nebyla, o tolik by se nepřišlo. Sem tam se objeví zajímavý zvrat, ale spíš se jedná o zámínku, mít v seriálu nějakou zombie akci. Problém je, že tu akci bolí sledovat.

Resident Evil je seriál na streamovací službu. A jako seriál na streamovací službu má dost malý rozpočet. Jelikož má malý rozpočet, má dost špatné efekty. To je vidět zejména na monstrech. Nevypadají zkrátka dobře. Jsou velmi umělá a nerealistická. Netflix se to při akčních scénách rozhodl zamaskovat tím nejhorším možným způsobem. Tmavým prostředím a zběsilým střihem. Většina akce je tedy nekoukatelný salát, který divák může rovnou přetočit.

Čtenář si asi všímá toho, že v článku zní až moc slovo akce a málo slova horor. To proto, že v seriálu žádný horor není. Místy je sice brutální a občas se ukáže menší jump-scare, ale kdo jde do seriálu s tím, že se bude bát, zůstane zklamaný. To je v případě Resident Evilu velká chyba.

Hvězda mezi hlupáky

Takže tu máme dvě příběhové linie. Jedna z roku 2022, druhá z roku 2036. Co obě linie spojuje? Špatné charaktery. Sestry Jade a Billie Weskerovi nejsou dobře napsané. Divákovi nikdy moc nepřirostou k srdci, jejich dialogy místy trhají uši a postavy to jsou velmi hloupé. Děj se až příliš často spoléhá na jejich špatná rozhodnutí, která jsou i na poměry hororu až moc stupidní. Když se pak chovají na svůj věk až moc chytře, divák jim to zkrátka nevěří. Jade ze čtrnáct let vzdálené budoucnosti je na tom nepatrně lépe, ale trvá než se její charakter rozvine, první čtyři díly vůbec žádný nemá. Pak se z ní vyklube milující matka, která je ale až moc posedlá svojí prací. Je zajímavé paralelně sledovat podobnosti mezi ní jako matkou a jejím otcem Weskerem z minulosti.

Albert Wesker byl největší obavou celého seriálu a zároveň je jeho největším překvapením. Zatímco ostatní herecké výkony lze označit za dostatečné, Lance Reddick (kterého můžeme znát například jako Charona z Johna Wicka nebo Sylense z Horizonu) v seriálu exceluje. Ze začátku jeho pojetí postavy skalní fanoušky šokuje, ale vše dostane smysl a výkonem, kde plně předvádí svůj herecký rozsah, si diváky získá. Ano, své předloze se nepodobá, ale vyplatí se to překousnout.

Copak T-Virus, ale CO2, to je problém

Co je už těžší překousnout, jsou všechny moderní popkulturní narážky a všude hrající současná popová hudba. Pravděpodobně to v seriálu je, aby Netflix nalákal i diváky mimo fandom Resident Evilu a asi to i funguje, v době psaní článku jde o nejsledovanější seriál na Netflixu v ČR, ale fanouška to spíš dráždí. Interpreti jako DeadMau5 nebo už zmíněná Billie Eilish tu moc na místě nejsou, Gen Z humor občas pobaví, ale v něčem takovém je zbytečný a několikrát řešit Covid v souvislosti se zombie virem je až tragickomické. Navíc si seriál neodpouští poznámky na globální oteplování a další současné problémy, čímž akorát rozptyluje a ztrácí na nadčasovosti.

I přes všechny chyby by byla škoda nedat seriálu šanci. Je to velká časová investice, než show nabere grády, ale pak chytne a nepustí. Příběh plný zvratů získá fanoušky i diváky sérií dosud nepolíbených. Není to dokonalý zážitek, ale hlavně mezi herními adaptacemi má svoje místo. Narozdíl třeba od seriálu Halo je totiž vidět, že seriál byl stvořen s láskou a respektem k původní sérii a to se počítá. Kopa přešlapů se ale toleruje těžko, je třeba se pořádně obrnit.