Dungeons & Dragons: Čest zlodějů očistil jméno filmové značky

Pokud ve vás slovní spojení „filmové Dungeons & Dragons“ budí stejnou hrůzu jako ve mně, rovnou vám řeknu, že si můžete oddechnout. Hrůza a děs, které představovaly předchozí filmy s tímto titulem, se nekoná. Dungeons & Dragons: Čest zlodějů spadá do kategorie nadmíru povedených, zábavných snímků, ke kterým se budete rádi vracet.

Bylo také na čase. Jak by potvrdil každý Dungeon Master (případně jeho český ekvivalent, Pán Jeskyně), svět Dungeons & Dragons, popřípadě Dračího doupěte/Dračí hlídky, skýtá potenciál pro snad nekonečno kvalitních příběhů. DM/PJ společně s hráči vytváří fantastické světy, zaplněné NPC, příšerami, vesničany v nesnázích, říše plné pokladů, tajemství a magie. Sezení jsou většinou vtipná, jednotlivé herní charaktery společně špičkují a dělají si ze sebe legraci, aby se pak hráči bok po boku postavili zlu, které jejich cenné postavy ohrožuje na životech. Skvělým příkladem doteď byla snad jen Legenda jménem Vox Machina. A nyní se k jejímu boku zařadilo i Dungeons & Dragons: Čest zlodějů.

Nepokradeš, Kelišová…

Co se týče příběhu, trailery byly v tomto ohledu mírně matoucí. Edgin Darvic (Chris Pine) se opravdu vloupá někam, kam nemá: společně se svou bandou zlodějíčků, ve které je kromě něj ještě barbarka Holga Kilgore (Michelle Rodriguez), nanicovatý mág Simon Aumar (Justice Smith) a charismatický ničema Forge Fitzwilliam (Hugh Grant), vpadne do skladu nebezpečných itemů řádu Harfeníků. Má tam získat artefakt pro Sofinu (Daisy Head), tajemnou čarodějku, ale to není jeho hlavním motivem. Kromě zvláštního rohu, po kterém Sofina prahne, se tam totiž nachází i destička, která má moc navracet mrtvé ze záhrobí. A po ničem jiném Edgin na světe netouží… Každopádně, vloupat se k Harfeníkům byla samozřejmě chyba. A teprve čas ukáže, jak moc veliká…

Nebudu z děje více prozrazovat pro případ, že jste Dungeons & Dragons: Čest zlodějů ještě neviděli. Jen ještě řeknu, že se jedná o brutální jízdu, na kterou v první minutě naskočíte, a vezete se až do epického konce, u kterého prostě musíte uronit nějakou tu slzu. Své pocity z děje shrnu asi takto: bylo to jako hrát 10-15 neskutečně kvalitních D&D sezení, a můžu jen doufat, že jednou budu tak dobrý PJ, abych mohla svým dobrodruhům nabídnout takhle skvělý herní zážitek.

A komu můžeme za tak kvalitní příběh poblahopřát? Scénáristům Johnu Francisu Daleymu, Jonathanu Goldsteinovi a Michaelu Giliovi. První dva zmiňovaní měli na starosti i režii a když si vezmeme, že jejich předchozím společným trhákem byl Spider-Man: Homecoming, není se vlastně čemu divit, že je Čest zlodějů tak kvalitním dílem. Vypadá to, že si od dob Spider-mana své brky ještě více naostřili.

Plátno plné hvězd

Co se týče hereckých výkonů, nedá se absolutně nic vytknout. Celá banda dobrodruhů je neskutečně sympatická, charismatická a chemie mezi nimi perfektně funguje. Chris Pine je boží bard, jen mě trochu mrzelo, že neměl žádné „magické bardí schopnosti“. Michelle Rodriguez je báječná barbarka: mluví málo, ale když už něco řekne, tak to sedne. Navíc působí přesně jako ten typ, co vám holýma rukama urve hlavu a pak si spokojeně sedne do kouta sní si bramboru.

Druidka Doric s tváří Sophie Lillis byla kouzelně malinká, a její rohy a ocásek (je rasou tiefling) jen podtrhovaly její roztomilost. Nenechte se ale zmást, tato „křehotinka“ se dokáže proměňovat ve zvířata a jejího mědvýra byste asi v temném lese potkat nechtěli! Justice Smith hraje nanicovatého mága naprosto skvěle: je vtipný, se srdcem na správném místě, jen si tak trochu nevěří. Trochu mi popravdě povahově připomněl Schmendrika z Posledního jednorožce.

Hugh Grant si roli protřelého Forge užívá s grácií mu vlastní. Je správně charismatický, úlisný a šarmantní, přesně jak jsme u tohoto britského herce zvyklí. Kdo bude tvrdit, že nemá rád Xenka Yendara (Regé-Jean Page), tak kecá. Xenk je lidský paladin, zákonně dobrý samozřejmě, který družině pomůže v jednom z jejich „side questů“, a vřele doufám, že se vrátí v případném pokračování. A Daisy Head, ve filmu holohlavá čarodějka, ve své roli také excelovala. Její kamenný výraz by si to z fleku mohl rozdat s tím, který umí Wednesday Jenny Ortegy.

A jedno malé cameo tam má i Bradley Cooper. Neprozradím jaké, ale málem jsem u toho umřela smíchy.

CGI na hvězdičku

Řeknu to nahlas: konečně zase film s pořádným CGI! Všechny příšery, které v Dungeons & Dragons: Čest zlodějů byly, byly naanimované na jedničku. Ať už jednotlivé Doričiny proměny (moucha-myš-pták-laň, lahůdka, i její mědvýr – napůl medvěd, napůl sovice sněžná – byl dechberoucí), tak i bytosti, se kterými se dobrodruzi postupně setkávají. Hráči D&D jistě s radostí kvitovali mimika, tlustého draka, želatinovou kostku, klamoparda (Displacer Beast) či rozumhlty (Intellect Devourers). Jejich umístění dávala smysl a rozvíjela celkovou mytologii světa. Všechna nakonec i splnila svůj účel: ať již měla ukázat mozkové dovednosti družiny (scéna s oživlými mrtvolami či s rozumhlty), líté bojové dovednosti (drak) či schopnost přemýšlet ve stresu a přicházet s originálními nápady (želatinová kostka).

Film, který dělá značce čest

Co ještě více říct? Měla jsem popravdě díky trailerům již předem velká očekávání… a ona se díkybohu naplnila! Příběh, herecké výkony, animace, tempo vyprávění… celé to bylo boží. A navzdory tomu, že konec je předvídatelný (co si budeme povídat, od žánru se dal očekávat, takže to vůbec nevadí), skvěle jsem se bavila! Dungeons & Dragons: Čest zlodějů má komediální zpracování, ale nechybí tam ani špetka dramatu a napětí. Vše svižně odsýpá, a než se nadějete, je konec. Už dlouho jsem neodcházela z kina takhle nadšená a šťastná.

Takže jen křičím do světa: kdy bude pokračování? Protože ho nutně, strašně nutně potřebuju!