Way of the Hunter – simulátor lovu s nádhernou přírodou

Abych pravdu řekl, nikdy jsem loveckým hrám moc nerozuměl a nerozumím jim ani po titulu Way of the Hunter. Lovecké simulátory se mohou zdát v dnešní době jako poměrně obskurní záležitost, ale o to oddanější a zapálenější mají publikum. Ono je asi lepší, když se člověk vyřádí při lovu bezbranných zvířat doma, než když vezme flintu a jde do lesa střílet pro zábavu. Myslivec Robátko si splete kance s člověkem a zastřelí lesního výletníka ani neví jak. Lidé vždy potřebovali lovit. Hra se snaží poskytnout zážitek co nejblíže modernímu lovu. Každý krok, každý nádech a každé rozhodnutí vás může dovést k vašemu konečnému cíli – dokonalé trofeji.

Opojný vizuál

Pokud se má lovecká hra aspoň zdánlivě držet na realistické uzdě, je jasné, že v samotném jádru nenabídne žádné převratné změny. Pointa je zkrátka o hráčově výpravě do divočiny, kde svede souboj s divou zvěří. To velmi často končí jelenem s prostřeleným srdcem. Vegani zde opravdu nebudou vítáni. Way of the Hunter k tomu navíc přináší příběhovou rovinu.

Ujmete se role Rivera, kaskadéra z velkého města na cestě do dědečkovy lovecké chaty. Poté, co váš dědeček onemocněl, se rozhodnete zakročit a postarat se o jeho záležitosti než se uzdraví. Roky jste nelovili, ale dovednosti, které vás naučil dědeček se prostě nezapomínají. Vyzbrojeni starou dědečkovou puškou budete muset vyrazit do přírody, aby jste udrželi nejen jeho bydlení a jeho podnikání.

Od prvních okamžiků vás hra uchvátí především vzhledem. Zvlněné kopce, detailní listoví a obrovská mapa vás bezpochyby zaujme na první pohled. Procházka vaší chatou působí autenticky venkovsky, i když v ní začínáte bez jakýchkoliv trofejí. Celé to pak umocňuje nádherný výhled, které vám naskytne zdejší údolí Nez Perce.

Lidské postavy zde nejsou nijak detailní, ale zbytek hry, prostředí a divoká zvěř kolem vás jsou za každých okolností plné života. Tyto vizuální prvky jsou podpořeny vynikajícím designem prostorového zvuku, který rozechvívá smysly. Je to jeden z nejpůsobivějších aspektů hry, protože pozorný hráč je odměněn za to, že má při hraní oči i uši a používá je. Hlasitost vašich kroků, různé výkřiky zvířat v dálce a dynamické zvukové efekty ze stromů a řek vám představí svět působivým hmatatelným způsobem, jenž vás naplní pocitem dobrodružství.

Lov

Zatímco průzkum je zábava a běh nebo jízda detailní divočinou je pohlcující, Way of the Hunter se zaměřuje přímo na lovecký aspekt. Zvíře za sebou realisticky nechává jasně vykolíkovanou trasu ze šlápot a bobků, kterou si můžete označit do hledáčku a vyrazit po ní s odhodláním ukončit život konkrétního tvora. Můžete najít okousané stromky, prošlapanou cestičku a tam, kde je udusaný břeh křišťálové studánky, zřejmě chodí vysoká pít. Zvíře potřebuje jíst, pít a odpočívat. Ve svém blaženém a bezstarostném životě nic jiného nedělá.

Když zjistíte, kam a kdy si stádo chodí lehnout, hasit žízeň a hlad, můžete si tam na ně počíhat. Ovšem žádné neomylné sledování jedné konkrétní srnky skrz tři kilometry lesa pomocí výrazně barevně označených stop se nekoná. Pro zkušené veterány budou následující řádky hodnotné, jako kdybych vás poučil, že v zimě není teplo či že v noci je tma. Nicméně říct to musím. Bez trpělivosti to opravdu nepůjde. Výpravy do divočiny za lovem zde trvají od minut klidně celé hodiny. Především v případech, kdy máte spadeno na nějakou konkrétní kořist a během takové cesty zpravidla vystřelíte jen jednou a možná ani to ne.

Hra vás ovšem nechá svobodně zvolit, kolik trpělivé opatrnosti bude zapotřebí. Na nejnižší obtížnost vyvrhne na mapu skvadru ,,zhulených“ srnek, co vás bude bohorovně přehlížet i ze sta metrů. Oproti hraní na vyšší obtížnost začne mít zvěř realistické smysly, musíte si dát pozor na směr větru, každou větvičku, co zapraská pod podrážkou a každý viditelný pohyb v otevřené krajině. Doporučil bych vyšší obtížnost. Lovit jeleny, kterým odeberete pud sebezáchovy v módu Explorer není zrovna dvakrát dechberoucí odvaz. Pokud hráč přijme tento fakt a konečně se podaří něco ulovit, přináší to velké zadostiučinění.

Etika Lovu

Další věc, kterou je třeba na hře Way of the Hunter ocenit je fakt, že se výrazně zaměřuje na téma etického lovu. Objasňuje hráči pravidla, podle kterých by měl každý myslivec či sportovní lovec chovat, postrkuje k jejich dodržování a příběh to pochopitelně reflektuje. Tento chvályhodný přístup se zřetelně odráží i v herním designu. První výtka pak směřuje ke kvalitě dabingu, protože herecké výkony mnohdy nepěkně tahají za uši. Studio je ovšem malé a rozpočet na nějaké top herce holt nevystačil. Navíc nejde o adventuru a podání příběhu není stěžejním bodem zážitku.

Samotná střelba tu pak není tak jednoduchá jako v jiných hrách. Na rozdíl od jiných běžnějších stříleček z pohledu první osoby si své výstřely budete muset pečlivě připravit. Začnete tím, že zkombinujete data, která jste získali při průzkumu zvěře pomocí dalekohledu a poté pomocí zbraně vynulujete vzdálenost. Porušení těchto kalibrací by mohlo vést ke špatnému výstřelu, zvláště když River potřebuje zadržet dech, aby ustálil svůj cíl v zaměřovači. Vzhledem k tomu, že cílem lovu není nechat trpět zvíře vždy budete upřednostňovat rychlou smrt zvířete. Tím dosáhnete nejetičtějších výsledků a tím pádem nejvyššího zisku.

Ne vždy se vám podaří zvíře zabít na místě. Může se stát, že zvolíte špatnou zbraň na dané zvíře nebo střílíte z přílišné dálky a kulka nemá dostatečnou kinetickou energii, takže zvíře pouze zraníte. Pronásledování zraněného zvířete opravdu není tou nejzábavnější činností v této hře. Budete sledovat malé krevní stopy, které zvíře za sebou zanechává a ty se mohou snadno ztratit pokud je konkrétně nehledáte. Vzít si zvíře, abyste z něj vyrobili trofej do své lovecké chatky je skvělý pocit. Nikdy to ovšem nepřeváží různé volitelné mise, které budete muset udělat nebo možnost prodat zvíře řezníkovi za účelem zisku.

Arzenál

Teď bych se na okamžik zastavil u méně povedené věci zvláště, pokud mluvíme o lovecké simulaci. Výběr zbraní je opravdu velmi nudný a obyčejný. Ve skutečnosti tu naleznete pouze tři brokovnice a několik pušek, které se chováním příliš neliší. Žádné luky, žádné kuše, žádné pistole, žádné zajímavější volby. A ani nabídka ostatních kusů výbavy není příliš bohatá, přičemž zde chybí nějaké stany, přenosné posedy či jiné vychytávky. Zároveň je škoda, že tu není kamera při dobře mířeném zásahu jakou má třeba série Sniper Elite. To by se zde skutečně vyjímalo. Nějaká implementace loveckých sezón taktéž nic.

Way of the Hunter je v mnohém krásná simulace, ale v dalších věcech to připomíná spíš arkádu. Autoři možná z jistých věcí slevili, aby na hru přilákali větší publikum. Náboje se vám doplňují automaticky a hluk, který děláte se nijak neliší vzhledm k tomu, po jakém povrchu jdete. Takto vytvářet větší přístupnost pro hráče pak působí poněkud neobratně a nešťastně. Veškeré pomocníky, co vám mají při lovu pomoci sice, můžete vypnout avšak časem pochopíte, že hra je spíš uzpůsobena k jejich aktivnímu používání.

Balistika

Balistická simulace je pak velmi povedená a není potřeba si dát pozor jen na palebnou křivku a vítr, ale třeba na fakt, že projektil vlivem tření vzduchu ztrácí energii a vzdálenější cíl tak trefíte menší silou. Simulace zásahu je parádní. Počítá se vstupní silou kulky, odporem cíle a řeší penetrační i expanzivní poškození jednotlivých tkání. A to samozřejmě ovlivňuje, co se bude dít dál, protože lov končí stiskem spouště jen pokud se vám povede opravdu výstavní trefa a nebohého Bambiho skolíte na místě ranou do centrálního nervového systému či do srdce. To jsou ovšem malé a obtížné cíle a častokrát spíš trefíte plíce.

Tvůrci míří na realistické chování, ale občas dochází k chybám, které k tomu mají opravdu daleko. Hned několikrát se mi stalo, že stádo jelenů se spawnulo jen pár metrů ode mne, což je pochopitelně okamžitě vyplašilo. Stopování takového stáda vám pak zabere několik drahocenných minut a frustrace se začne stupňovat. Pak jsou zde okamžiky, kdy jste metr od zvířete, koukáte na něj a ono na vás, a nic se neděje. Zůstává stát, i když vystřelíte. Moc nerozumím faktu, že před vámi veškerá zvěř utíká a to i predátoři. Vlk či medvěd na vás může dozajista i zaútočit a hře by to přineslo trochu více adrenalinu.

Za výše zmíněné kiksy dozajista může tristní stav hry. Ve Way of the Hunter se mnohdy projevovaly dropy FPS. Dále pak plejáda nějakých grafických glitchů – např. když se plazíte vaše ruka visí ve vzduchu, jako by jste na zvířata chtěli mávat a působí to minimálně komicky. Je třeba však zmínit, že autoři slibují Day 1 patch, tudíž mnoho z toho co je zde kritzováno se při vydání ve hře už nemusí objevit.

Je to krásné, ale…

Way of the Hunter je hra vytvořená pro lovecké nadšence. Má fantastické zaměření na realismus a docela dobře zachycuje pocit lesního lovu s fantastickým vizuálním a zvukovým designem, který vám připadá, jako by jste byli uprostřed lesa. Bohužel pomalá neaktivní hratelnost nedrží krok s vizuálními a zvukovými orgiemi, které hra nabízí. Ve hře je málo akce a přestože ta, která se stane, může být neuvěřitelně vzrušující a je snadné ji podkopat neohrabaným umístěním klíčových aspektů v prostředí. Hra je pro ty, kteří hledají více realistický lovecký zážitek s přidanou vrstvou průzkumu a detailů, ale není tím nejlepším úvodem do žánru. Člověka to zamrzí, jelikož povedených her tohoto typu je jako šafránu. Já skutečně milovníkem takových titulů nejsem a je možné, že jsem zbytečně příkrý. Ovšem výsledek na mě působí jako obyčejná lovecká „střílečka“, která s přimhouřenýma očima dokáže nabídnout příjemné chvíle rozjímaní, aniž byste museli vkročit do lesa. Sráží ji jen velká porce zádrhelů, které v momentálním stavu hra má.