Ponořme se do světa fantazie a hromady mrtvol. Ano, přesně takový je Iratus: Lord of the Dead, kterého 24. července 2019 vypustili do světa vývojáři z Unfrozen ve spolupráci s Daedalic Entertainment. Dokonce byl i minulý týden k dispozici zdarma na Epic storu. Právě zde se nacházíme v roli děsuplného nekromanta, jemuž máme pomocí jeho armády a kouzel temna prorazit cestu haldou nepřátel. Jedná se tedy o strategickou videohru, která pobírá prvky z RPG.
Iratus je zlý. Plný zášti a nenávisti vůči všemu, co je živé – a patrně je právě to ten pravý důvod, proč celou dobu vypadá, jako by z nás chtěl vycucnout duši, což… ani není tak daleko od pravdy. Kromě velkého množství sarkastických poznámek právě tento uličník hodlá při svém vzestupu zla dosáhnout jistého vrcholu moci. To znamená jediné: deratizovat svět od té smrtelnické špíny! Jak toho ale dosáhnout?
Antagonista v hlavní roli
Iratus je tedy plný nenávisti vůči životu, to už víme. Chce svět zbavit života, aby mohl vládnout jen on sám, a to svým nemrtvým a monstrózním poddaným. Vyjma tohoto pozlátka ještě víme, že se nekromant o tento převrat již jednou pokusil, avšak neúspěšně. Po drtivé porážce byl uvězněn a zapečetěn v kobce, již však vykradači hrobek jednoho krásného dne opět otevřeli.
Náš čáryfuk je volný, ale co teď? Armádu, no jasně! Hra nás v samém začátku seznamuje se skutečností, že její průchod není ani v nejmenším vůbec snadný, což ve mně zvedlo jistou vlnu pochyb, když jsem měla pro první start na výběr jen ze dvou základních obtížností, jestli tomu tak opravdu je. Asi jako všude, tak i nyní mne pohltila vlna informací, kde co najdu a kde se co a jak ovládá. Naštěstí tu však byl starý dobrý tutoriál, co mi dost pomohlo se v tomto chaosu vyznat.
Jdou vojáci do bitvy
Abychom se tedy střetli s nějakým tím nepřítelem, musíme nejprve projít nejbližší lokaci na mapě. Ta je tvořena spletí chodeb, z nichž každá vede trošku jinam. Jednou tak můžeme celou oblast obejít a získat tak více všeho, co tak nějak ve hře potřebujeme nebo si to trošku ztížit a vzít to zkratkami. Kromě skupinek, na které můžeme zaútočit, lze narazit i na artefakty, studnice zkušeností, sarkofágy s novými jednotkami a další místa, co nám mohou postup značně usnadnit.
Jak už bylo řečeno, Iratus (potažmo my) máme při začátku k dispozici jen pár jednotek. Každý člen jeho armády je z jiného těsta a každý dokáže něco jiného. Neznamená to však, že bychom si později nemohli v jeho obludáriu vytvořit více těch samých jednotek – zasadit je však na místo v boji by to však bylo značně nevýhodné a to už jen z toho důvodu, že bojujeme maximálně se čtyřmi jednotkami. Lze si je však různorodě roztřídit až do čtyř skupin, za něž můžeme táhnout do bitvy, což se ve výsledku hodí. Jednak máme při pokročilejším postupu opravdu hojnou možnost kombinace všemožných jednotek a také tu je ještě ten fakt, že pokud nám jednotka zemře, je to definitivní. Je to víceméně podobné, jako hrát za více hrdinů najednou.
Náš vojevůdce však své poddané nenechává šířit smrt zcela samotné. Bojujte také, ale ne jako další akční postava. Do boje za něj tedy můžeme vstoupit tak, že jednoduše kouzlíme. Můžeme s ním tak armádu podpořit ve formě buffů, nebo cizí pošlapat a hodit jim debuff a mnohé jiné.
Páchnoucí kaše
Jednotky se nám ale neobjeví jen tak pod rukama. Musíme si je vytvořit! Z každé bitvy (nebo míst na mapě) si odnášíme více či méně užitečný loot. Často to jsou různé předměty jako třeba kosti, lebky, kusy masa nebo čerstvá srdce nepřátel. Protože je každý voják tak trochu z jiného těsta, logicky na něj budeme potřebovat i jiné ingredience. Trochu toho a trochu toho a bum! Příšera je na světě! Aby však ta naše příšera mohla kosit dál všechno, co se jí dostane pod ruku, musíme jí zvyšovat staty a zlepšovat ability, čehož dosáhneme pokaždé, když jí naskočí vyšší úroveň. A aby bylo vše dokonalé, máme ještě navrch možnost jim dát až dva artefakty, které jim mají v bitvě propůjčovat bonusy.
Nekromant je na tom trošku jinak, ale i přesto není ochuzen o ten sladký bonus z nového levelu. Tomu můžeme stavět strom talentů, a to nejen z jednoho konkrétního odvětví, což je za mě super věc. Dále můžeme Iratuse klasicky obrnit, vyzbrojit a vybavit talismany. Ty mu, samozřejmě poté poskytují příslušné bonusy v boji.
Když inventář praská ve švech
Kromě možnosti tvorby jednotek z nasbíraných zbytků nepřátel, tu je ještě Iratova soukromá dílna, v níž je možno jednotkám vyrábět základní artefakty, které mohou být pro začátek nápomocné, nicméně v dalších fázích doporučuji hledat ty lepší, kde to jen jde.
Zajímavou originalitou je hřbitov. Prostor za skrýší našeho zloducha slouží k různým akcím, například léčení zraněných jednotek v márnici. Není to však jen tak; jednotlivé budovy, v nichž se ony temné čáry odehrávají, je třeba nejdříve postavit, což nás však vždy stojí nějakou oběť v podobě konkrétních jednotek. Jejich vylepšení tak pokračuje ve stejném duchu a budova nám pak samozřejmě umožní větší množství stejných akcí.
Dřina a odříkání…
Než se dostaneme k závěru, chci tu ocenit pěkné grafické zpracování. Jiná práce je zpracování 3D modelů a jiná zase rozpohybovat obrázky asi tak, jak můžeme v této hře vidět a ačkoliv mi hudební doprovod přišel poněkud nemastný, neslaný, věřím, že vývojáře ještě čeká zdárná cesta.
A nyní přichází těch pár slov na závěr. Velmi se mi na hře líbila možnost budování nejen Iratuse, jakožto charakteru, za který jsme měli hrát, ale hlavně i budování jednotek vlastně dosti podobným způsobem. Ačkoliv nepochybuji o tom, že je více her, co tento systém (nebo podobný) zavedlo, nyní jsem jej zažila poprvé, což na mě udělalo velmi pěkný dojem. Dalším bodem je hřbitov, který mi svým designem i způsobem fungování silně připomíná staré dobré Heroes of might and magic. Nepohyblivé pozadí s možností budování, co by mi tedy mělo přinést nějaký ten bonus do hry, ve mně vzbudilo jistou dávku zvědavosti. Jak asi tedy celý design plně zbudovaného místa vypadá?
Dále tvůrcům hrálo do karet vícero možností, kterak procházet mapou. Mnohdy jsem se musela dívat, kam jaké cesty vedou a na co navazují, abych věděla, která cesta je pro mě tedy ta nejvýhodnější. Kdyby bylo méně zdrojů a nepřátelé náročnější, pevně věřím, že by se mi to hodilo mnohem více, než jen pro rozptýlení nad dlouhou chvílí. A u těch nepřátel se ještě na chvíli zastavíme. Boj rozřazený na kola a tahy mi tak nějak vždy sedl více než real-time strategie, protože jsem tak měla dostatek času vše pořádně promyslet. To samé platilo i zde – za každý tah svých jednotek jsem měla lepší možnost si promýšlet další kroky už jen díky tomu, že jsem věděla, jaká obluda bude kdy na řadě. Tak jsem mohla i lépe využít různorodých schopností svých jednotek (těch bylo celkem šest, přičemž ta šestá byla ultimátní) a mnohdy se tím pádem ani na ultimátky nedostalo.
Ačkoliv je hra zajímavě zpracovaná a i hezky graficky přednesena, ačkoliv jsem se nesetkala s žádnými záseky a ani bugy, ve výsledku mi neměla mnoho co povědět. Hrálo se mi velice pohodlně a základní backstory sice nechybělo, ale kromě vybíjení lokací, z nichž byla každá završena ultimátní bossem, šlo ve hře jen o to samé stále dokola. Nutno ještě podotknout, že ona zmiňovaná náročnost nebyla zas tak obtížná, jak jsem čekala. Sice ano, pár jednotek jsem vlastní nepozorností ztratila, ale nebyla to ztráta takového kalibru, aby mě to poslalo do kolen – a to samé vlastně platí též i pro zdroje, které se na mne hrnuly ze všech stran. Nezažila jsem tedy chvíli, kdy bych se musela opravdu snažit, a proto jsem po pár hodinách neměla co dělat. I přesto však věřím, že další kousky z knihovny Unfrozen si již získají srdce svých hráčů mnohem lépe. Držím jim pěsti!
Iratus: Lord of the Dead
Příliš snadný průběh hraní a monotónnost děje vyrovnává jistá dávka originality a pěkného grafického zpracování.
PLUSY
- Grafika
- Hřbitov
- Rozmanitost jednotek
MÍNUSY
- Slabý děj
- Monotónní hraní
- Snadný postup