Troll aneb norská Godzilla útočí

V Evropě nemáme moc filmů, které by se zabývaly velkými, vše kolem sebe ničícími monstry. Kaiju jsou spíše záležitostí Japonska a Severní Ameriky. Vlastně jediný film s podobnou tématikou, který by měl kořeny na našem kontinentu, který se mi v hlavě vybaví, je norská hororová komedie Trolljegeren (Lovec trolů). O to vtipnější je to, že další film, který měl premiéru 1.12.2022 na Netflixu, a který se monstrem v Evropě zabývá, je také norský, a světe div se, také o trolech.

Troll (Trol) vznikl pod režisérskou taktovkou Nora Roara Uthauga, člověka, který měl na starosti poslední Tomb Raider z roku 2018. Měl tak alespoň nějaké zkušenosti s akčními blockbustery, což je na záběrech ve filmu vidět. Takže, o čem že ten Troll vlastně je?

Dupot, až se Norsko otřásá

Vzhledem k topografii Norska není divu, že se sem tam objeví potřeba vykopat nějaký ten tunel. Pro auta, nebo pro vlaky, aby bylo spojení mezi městy rychlejší a lidé nemuseli trávit dlouhé hodiny objížděním hor okolo. To se setkává s nesouhlasem aktivistů, kteří – ve filmu s nápisy “Nechte horu žít!” – proti ničení norské přírody protestují. Takže když se při vrtání v Dovreských horách ozve rána a cosi obrovského se vyřítí ven, je to překvapením jak pro ubohé dělníky, tak i pro přihlížející.

Nikdo netuší, co za tvora se vyřítilo ven. Až tedy na diváka, kterému to prozrazuje nejen samotný název filmu, ale i úvodní scéna, ve které se otec s dcerou koukají na štíty hor a baví se o trolech. A právě tato dcerka, o mnoho let starší, nyní paleontoložka/paleobioložka, profesorka Nora Tiedemann, je po událostech, popsaných výše, povolána do krizového štábu Norska. Ve kterém samozřejmě nikdo nevěří tomu, že by mohlo jít o trola. Protože i když mají záběry čehosi velkého, kamenného, vylézajícího z podzemí, štrádujícího si to směr Oslo, tak tomu přece nebudou říkat názvoslovím z pohádek. Měla jsem pocit, že by tam mohl poletovat třeba Draco z Dračího srdce a stejně by mu říkali “stvoření” nebo “bytost” a ne “drak”…

Troll je popsán jako Akční / Dobrodružný / Fantasy, ale docela mi tam chybí i popis Komedie, protože má své vtipné momenty. Třeba když trol projde skrze jediný dům široko daleko, když poradce premiérky Andreas popisuje námět knihy, kterou by jednou rád napsal, když nikoho nenapadne držet se od trola ve vzdálenosti, na kterou nedosáhne… a podobně. Takových momentů je tam více, a humorem to trochu připomíná Emmerichovu Godzillu.

Tak trochu šílené postavy

Film se točí kolem tří hlavních postav. Nora Tiedemann je zapálenou profesorkou, hledající vykopávky na pobřeží Norska. Trochu se stydí za svého excentrického otce, hledače trolů. Je umíněná a ne pro ni není odpovědí. Hraje ji u nás nepříliš známá Ine Marie Wilmann. Nora je v Troll tak trochu zapomětlivá: za celou dobu si do svého deníku zapíše dvě slova, “hyperpříroda” a “kamufláž”. Pamatuji si to, i když už uběhlo několik dní od chvíle, kdy jsem film dokoukala. Ale Nora se na ně musí sem tam do notýsku kouknout, aby si uvědomila, co že to vlastně objevila.

Další postavičkou je Andreas Isaksen, kterého hraje Kim S. Falck-Jørgensen. Sice má být poradcem premiérky, ale vlastně jí moc neradí. Jen pobíhá za Norou jako ocásek, vypráví o postavě ze své plánované knihy (která umí pohazovat vlastní hlavou, prsty a jinými částmi těla), a tak nějak se motá okolo. Nicméně právě díky němu jsem se u filmu docela bavila, Kim má dobré komediální schopnosti a jeho Andreas je velkým plusem filmu.

Nakonec tu máme kapitána Krise Holma v podání Madse Sjøgårda Pettersena. Protože co by to bylo za katastrofický film s monstry, kdyby v tom všem nebyla zapojena i armáda? Kris je ale celkem rozumný, a hlavně je ochotný věřit těm povídačkám, které kolem sebe Nora a její otec trousí, i když zní jako blbost.

Norská akční pohádka

Krajina je v Troll naprosto nádherná, a vůbec ji nekazí ani pochodující trol, protože má velmi dobře zvládnuté CGI. Obojí je rozhodně velkým plusem filmu. Jinak se ale jedná o klasickou žánrovku, takže od začátku víte, kdo zemře, a i je vám jasné, jak to s monstrem dopadne. Je i trochu zvláštní, že se postavy od začátku více nezamyslely nad pohádkami a mýty: ta chvíle sice nakonec přijde, ale až docela pozdě ve filmu a popravdě, vidět tu kráčet si trola po lesích, asi se do pohádek mrknu jako do prvních a zkusila bych si ověřit, jestli ty věci v nich popsané na trola fungují, či nikoliv.

Troll je prostě dalším kaiju filmem v řadě, který neuchvátí, ale na druhou stranu ani neurazí a docela pobaví, a to je co říct. Stojí za to jej vidět už jenom proto, že se konečně děje nějaká monstrózní katastrofa i kousek od našich končin, a ne jen za oceánem. A mimochodem, film nevypínejte, jakmile se objeví titulky. Schovává se v nich ještě potitulková scéna, tak ať o ni nepřijdete.