Trek to Yomi – krátká, ale zábavná cesta Japonskem

Je to skoro k nevíře, ale dostala se mi do rukou v krátké době opět hra od Poslkých Flying Wild Hog. Po ulítlém a tak trochu šíleném kousku Space Punks se ale dostáváme na trošku vážnější notu. Trek to Yomi je v první řadě poctou filmům Japonského génia Akira Kurosawy. V druhé řadě pak akčním 2,5D dobrodružstvím nejprve malého, později mladého samuraje. Byť je hra poměrně krátká, má toho spoustu co nabídnout. Nicméně není úplně bez chyb, ale tak už to občas bývá.

Když jsem byl ještě malý samuraj

Trek to Yomi začíná své vyprávění hezky od útlého věku našeho hrdiny Hirokiho. Je příjemný den a Hiroki pokračuje ve svém samurajském výcviku. Znenadání je jeho mistr odvolán pryč. Hiroki jako správný poslušný mladý jinoch mistra neuposlechne a po chvilce přemýšlení a přemlouvání mistrovou dcerou se vydá po mistrových stopách. Hirokiho vesnice je totiž vděčným cílem nájezdníků, kteří vesnici pravidelně plení a snižují počet obyvatel o desítky vesničanů. Během hledání svého mistra Hiroki stane tváří v tvář proti prvnímu protivníkovi a díky svým zkušenostem ho zabije. Chladně, surově.

To by byl takový nástin první části. Poté je již Hiroki dospělý, hrdý ochránce vesnice. Bohužel pro něj, díky bohu pro nás, si nájezdníci ani po letech nedali pokoj a stále na vesnici útočí, takže má náš hrdina o zábavu postaráno. Pak se ale něco strašlivě pokazí a Hiroki se bude muset vydat i do záhrobí (také to má hra v názvu – Yomi je místo, kde mrtví navždy hnijí, dalo by se říci, že je to takové peklo). Do dalších detailů už zabíhat nebudu. Jen vám prozradím, že si projdeme skoro celý Hirokův životní příběh, který není úplně lineární a dokonce by hra měla mít více konců (zatím jsem dohrál jen jednou).

Lehkej, lehkej, těžkej a dorazit

Ano, hádáte správně. Trek to Yomi je akční hra a jako správná samurajská akční hra obsahuje katanu a ano, máme dva typy útoků, které řetězíme do komb. Ze začátku toho ale moc nedovedete, to se samozřejmě postupem času zlepší. První boje jsou fajn, docela pěkně odsýpají a nejsou zrovna moc náročné. Po celkem krátké době získáte i shurikeny, později dokonce luk. Souboj jako takový je krásně zpracovaný. Vykrývání a parírování nepřátelských útoků je nejen účinné, ale i hezké na pohled (kolikrát jsem jen tak stál a snažil se vykrývat útoky jen pro to, že se mi na to hezky koukalo).

Nepřátel je více druhů. Základní, bandité, nejsou žádnou výzvou, spíš jen ,,tupítkem“ pro vaši katanu. Za to obrněnci, to už je jiná pohádka. Vydrží značně víc (překvapivě :-D) a jejich rány i docela zabolí. A když se jich sejde víc najednou, dá se u souboje i zapotit. To je částečně dáno i staminou, která je ve hře obsažena, a nedáte-li si na ni pozor, můžete v souboji velmi rychle zemřít. Naštěstí jsou po světě poschovávané vylepšení jak staminy, tak života. Také se zde nachází i pár sběratelských předmětů s celkem hezkým popisem. Naštěstí těch předmětů není přehnaně moc, takže vás prohledávání nebude zbytečně zdržovat od samotného hraní, pokud musíte mít všechno, jako já.

Příjemnou věcí je i absence rušivého HUDu. Vlastně jediné, co vás zajímá je stamina a zdraví. Zdraví je zde reprezentováno počtem čtverečků v levém dolním rohu a stamina je jakási vlnka pod zdravím. Nic víc. Je to krásně minimalistické a čisté, což mě velice těší.

Teď se ale na chvilku vrátíme zpět k soubojům. Jak jsem psal, ze začátku je to zábava a na správnou obtížnost i docela výzva. Ovšem až do chvíle, kdy si odemknete takzvaný finisher. A jak jistě tušíte, je to velmi silný útok, kterým dorazíte protivníka vlastně instantně a (jako bonus) budete vyléčeni. A to je největší kámen úrazu. Je to tak silný útok, že vlastně už nebudete dělat nic jiného. Jediné plus je, že nefunguje na bossy. Já se tedy snažil finisheru vyhýbat a mlátit se s nepřáteli „férově“, ale ne vždy to vyšlo.

To nejlepší na konec

Jo, třešnička na dortu. Příběh i soubojový systém by vydal na hodnocení cca 40%. Ale to, co vám vyvrtá díru do hlavy, to, co z vás udělá slintající individua po lobotomii je audio-vizuál Trek to Yomi. Inspirace Kurosawou je cítit doslova z každého kroku. Černobílé ztvárnění spolu s filmovým zrněním ke hře krásně sedne. Obzvlášť krásně to vyniká v cut scénách (záběr na běžící nohy, zvuk katany, odlétající ptáci, padající samurajové). Hudba není nijak hlasitá, jen tak z povzdálí tiše hraje, nijak neruší, občas ji přerušíte švihnutím katany, střelbou z pušky (ano, i na pušku dojde) nebo vystřeleným šípem. Vše to k sobě nádherně pasuje. Když k tomu připočítáte skvělou kameru ve stylu Resident Evil (je mnohem lepší, přísahám), která se jen v určitých situacích „ukotví“ na vás, je to perfektní. Scenérie jsou nádherné jak ve vesnicích, tak v záhrobí. Pokud se vám líbil Ghost of Tsushima, bude se vám líbit i Trek to Yomi.

Pár slov závěrem

Od Trek to Yomi jsem moc nečekal a byl jsem opravdu příjemně překvapen. Celkem dobře vyvážené souboje, krásně zpracované souboje s bossy. Klasický příběh o lásce, zradě, cti, ale pojatý ne úplně klasicky. Krásně zpracovaný svět s úžasnými scenériemi ve stylu Akira Kurosawy funguje perfektně a i když nejsem žádný nadšenec do feudálního Japonska, hra mě neskutečně bavila. Možnost volby a tím i konce příběhu potěší. Byť jsou souboje postupem času trošku stereotypní, hra vás ve své krátkosti nestihne nudit. Jestli bych hru doporučil? Za těch pár peněz určitě ano a taky jsem tak už učinil a pár kamarádům hru téměř vnutil.