Thor: Love and Thunder nezachránil ani Christian Bale

Očekávání na nového Thora neupadlo ani po vlažně přijaté dvojce Doctora Strange. Napraví Thor: Love and Thunder pošramocenou reputaci MCU, nebo se jedná o další z hřebíčků do jeho rakve?

Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř

Marvel Cinematic Universe se nachází v nešťastné pozici. Filmy sice pořád chrlí jako na běžícím páse, ale o nějaké kvalitě se dá těžko mluvit. Black Widow a Eternals si uřízly ostudu, Shang-chi na tom nebyl o nic lépe a Doctoru Strangeovi nepomohl ani Sam Raimi, jde o jeden z jeho nejhorších filmů. Seriály sice nejsou taková hrůza, najdeme mezi nimi pár povedených epizod, ale čas a chuť vidět všechny, si najdou jen ti nejzarytější příznivci.

Jedinou zářivou hvězdou na obloze čtvrté fáze byl Spider-Man, ale to zkrátka nestačí. Pohledy fanoušků se tedy začali upírat na hvězdu novou. Respektive boha.

A jedeme znova

Thor: Ragnarok měl úspěch jak finanční, tak kritický. Sice to byl jeden z těch filmů, kdy po hodině člověk vlastně zapomene, co viděl, ale vizuálně byl působivý, vtipný a chemii mezi postavami nejde popřít. Taika Waititi a většina obsazení Ragnaroku se vrací, aby úspěch zopakovali. Jenže blesk do stejného místa dvakrát neudeří.

Začátek filmu stručně shrnuje celou Thorovu pouť marvelovským filmovým universem (příhodně opomíná Dark World a nikomu to nevadí), takže divák nemusí vidět Endgame aby věděl, že Thor teď kope za Strážce Galaxie. Jenže to není film, který by Taika Waititi chtěl točit, a tak je po jedné akční scéně zase opouští. Třeba uznat, vydrželi dlouho. Někteří měli dokonce víc než jednu repliku.

Co to bude tentokrát?

Thorovu pozornost upoutala nová vesmírná hrozba – Gorr the God Butcher (Do češtiny přeložený krásně nesmyslně jako Kat bohů) v podání Christiana Balea. Gorr ale není jediná, ani největší hrůza, co ho čeká. Do života se mu vrací bejvalka, má jeho staré kladivo a dokonce se začala oblékat jako on.

Film tedy kloubí dvě příběhové linky, shodou okolností obě od komiksového scénáristy Jasona Aarona. Je to trochu odvážné, ale dělá tak dost úspěšně, aby to fungovalo. Jenže obě předlohy by vystačily na samostatné filmy a v důsledku toho oba příběhy ztrácí na epičnosti, kterou v komiksu měly.

Co ale na epičnosti neztrácí je Christian Bale. Je to zkrátka pan Herec a pozornost diváka strhne od první scény. Předvádí úplně jiný výkon, než jsou u něj diváci zvyklý. Svoji postavu maniakálního zabijáka si skutečně užívá a je to vidět. Škoda, že se mu nedostalo víc prostoru. Jednak na větší rozvinutí jeho charakteru a motivací – ty sice ve filmu jsou vykreslené dost, aby fungovali, ale zkrátka málo. No a také ho divák chce vidět co nejvíc.

Gang je zpět

Thor má toho s Gorrem na talíři hodně, ale není na to sám. Kromě Jane Foster se vrací i celá jeho parta z Ragnaroku. Duo Hemsworth a Thompson (která hraje Valkýru) sice dalo světu Men in Black International, a to je neodpustitelný hřích, ale tady jim to zase klape. Vrací se i kamenný muž Korg, v podání samotného režiséra. Navrátilec Natalie Portman dobře do party zapadá a chemie funguje jako před lety. Problém je, že před lety pracovali s lepším scénářem.  Dialogy místy fakt drhnou a je sice dobře, že každá z postav má svůj problém, se kterým se musí poprat, ale postavy mají tendenci svoje strasti vyslovovat nahlas, jako na kroužku anonymních alkoholiků, místo toho, aby nám je scénář ukázal názorně. Thorovu krizi středního věku nepoznáme podle toho, že se chová jako někdo s krizí středního věku, ale poznáme ji podle toho, že chodí za každou postavou s replikou „Kámo, mám krizi středního věku.“

Mimochodem, je nepochopitelné, jak často dělá scénář z Thora blbou blondýnu kvůli humoru. Divák ho pak nemůže brát vážně, když ví, že každou chvíli řekne něco, že i učitelky ze školky by daly hlavu do dlaní. Komiksový fanoušek musí trpět, tam takový hlupák není.

Humor není záruka úspěchu

Důraz na humor je zde tak přemrštěný, až je na škodu. Pár vtipů se zde povede, ale kdyby jich půlka zmizela, scénáři by to jedině prospělo. Naštěstí se trapné vtipy vyhnuly Gorrovi, takže ten si zlověstnou auru drží celý film.

Humor také škodí vážným, hlubokých momentů, kterých je zde skutečně dost a Waititi se zde pravděpodobně snaží napodobit úspěch svého úžasného snímku Králíček Jojo, kde se mu kontrast humoru a utrpení války povedl na výbornou. Jenže ani tady se úspěch znovu nekoná a to ze dvou důvodů. Zaprvé, jakýkoliv vážný moment je ihned sražen (špatným) vtipem. Za druhé, nemají žádnou váhu. Po každé traumatické události se Waititi lekne a okamžitě ji přepíše, aby se nakonec nic nestalo. Pravda, pár momentům na závěru se ty problémy vyhýbají, a ty se skutečně povedly, ale kdyby měl Taika větší odvahu, na škodu by to nebylo.

Ale i bez těchto momentů má scénář plno dalších problémů. Zejména na konci se objevuje hromada nelogičností, které divák musí přehlížet, jinak se mu zavaří hlava. Co ale přehlížet nelze je to, že i když jsou problémy postav velmi explicitně řečeny, Taika je na konci úplně zapomene vyřešit. Thorovo sebehledání? Možná uzavřeno, ale přinejlepším jen z části. Linka, kde Thorova sekera žárlí na jeho kladivo (ano, to se v tom filmu skutečně děje)? Tak na tu se zapomnělo úplně.

Na marvelovku krátké, ale CGI se stejně vešlo dost

Ke cti slouží, že film má jen necelé dvě hodiny, skončí dřív, než divák začne potřebovat na záchod. Jenže i během těch dvou hodin se najdou místa, kterých by se šlo úplně zbavit. Třeba první pulka druhého aktu příběh skoro nikam neposune a je ve filmu jen proto, aby překonal stopáž devadesát minut a mohl být nazýván celovečerním. Ale tato část filmu dala světu Dia v podání Russela Crowea. Zeus je z Řecka, Russel Crowe je zase z Austrálie. Tyto dvě země jsou od sebe pěkně daleko, proto Russel Crowe asi nikdy nepotkal žádného Řeka. Protože pokud by tomu tak bylo, tak by celou dobu nehrál z přízvukem, který nejde popsat jinak než míšmaš italského a ruského. Je to až komicky špatné, ale člověk si to zapamatuje.

Na závěr je třeba zmínit vizuál. Ten je povedený jen z části. Cinematografie je vesměs výborná a na velkém plátně vynikne, Jenže když se film až moc spoléhá na green screen, oko diváka skutečně trpí. CGI je ve marvelovce tradičně přehršel a není dost povedená na to, aby to bylo obhajitelné.

Bože, proč?

Thor: Love and Thunder je další z řady Marvelovek, při jejímž sledování se divák ptá sám sebe, proč do toho zase dal peníze. Na dvě hodiny zabaví, ale nenadchne a nic si z něj divák neodnese. Christian Bale a Russel Crowe utkvějí v paměti, i když oba z různých důvodů, ale že by to za ten lístek stálo? Snad si Taika do příště polepší, protože s tímhle přístupem se fanda Star Wars začíná klepat strachem. Přitom on umí. Jen ne v tomhle filmu.

Poznámka na závěr: Celý film prolíná podivná (i když pochopitelná) fascinace Guns N´ Roses. Hrají zde jejich TOP 4 songy na Spotify (takže je zná i vaše setřenka, co fandí BTS) a je to rock´n´roll, samozřejmě, že ty scény jsou ihned lepší. A najde jen o hudbu, jejich plakáty jsou ve filmu všude a jedna z postav si nechává říkat Axl. Jak Guns N´ Roses souvisí s Thorem? Obejvil je Taika během toho, co psal scénář? Nebo jde jen o levnou snahu zamaskovat neduhy filmu geniální hudbou? Jen Odin zná odpověd…