The Serpent Rogue je krásně stylizované týrání hráče

Crafting systém ve hrách je úžasná věc. Nebo příšerná věc. Ani nezáleží na konkrétní hře, spíš na hráči. Buď ho máte rádi, nebo jím opovrhujete a myslíte si, že by hry byly lepší bez něj. Sengi Games asi patří do první skupiny, protože jinak by celou hru The Serpent Rogue na pověstném craftování nezaložili. Nebo třeba jen chtějí hráče pěkně naštvat. To se jim totiž daří na výbornou.

V morové masce proti korupci

Hráč se zhostí role postavy v masce morového doktora známého jen jako Warden. On a jemu podobní mají jediný úkol – zničit korupci. Nenechte se ale zmást, The Serpent Rogue není politický thriller. Spíš než k politikům a korporacím se bavíme o temné straně síly, protože právě zničením korupce dojde k rovnováze ve světě. Příběh hry je velmi prostý, pořádně se rozjede až při závěrečném souboji s bossem, jinak jde ale o přímočarou cestu z bodu A do bodu B.

Svět ve kterém se děj odehrává je na první pohled zajímavý s některými pěknými nápady, ale je velmi plochý a nedotažený. Objevují se sice postavy, o kterých by se hráč rád dozvěděl víc, ale i když se mu povede sebrat knihu, popisující konkrétní část loru, nejenže dostane minimum informací, ale nedostane ani nic, co by v podobných zasazeních už stokrát neslyšel. Knihy s lorem je navíc velmi obtížné najít a často se spawnují podle náhody.

Snad je štěstí na naší straně…

Náhoda je velký problém celé hry. Dvě lokace, ve kterých strávíte většinu hry mají totiž náhodně generované suroviny a loot. Navíc máte jen omezený čas, kdy všechno můžete sbírat. V momentě, co čas vyprší, lokací se prožene bouře a všechno se po mapě rozhodí úplně jinak než předtím. Jenže se může stát, že nutně potřebujete například mandragoru. Jenže ta se zrovna nespawnovala v dané lokaci. Tak musíte čekat až se vše znova promíchá.

Občas se také stane, že se do lokace musíte vypravit, ale víte, že před bouří nezbývá moc času, abyste stihli, co si potřebujete zařídit. Tak nezbývá než čekat. Zatím můžete dělat něco jiného. Jenže co, když drtivá většina gameplaye je vaření lektvarů na které prostě nemáte suroviny, protože bůh náhody nevyslyšel vaše prosby a ty krysí chlupy prostě nespawnoval? Ano, lootovaní je vždycky založeno na náhodě. Jenže loot vám má jen usnadnit hru, ne vám aktivně zamezit v postupu.

Štěstí si za peníze nekoupíte, ale postup hrou ano

Lektvary používáte na všechno. Léčení, boj, proměny i vydělávání peněz. Různá NPC k vám totiž přichází s žádostmi o konkrétní lektvary. Výměnou nabízí zlato. A každý zlaťák se počítá, abyste hru dohráli, budete jich potřebovat pořádnou hromadu. Několikrát se stane, že dokud hráč nevysolí sto zlatých, hra ho dál nepustí. Sto zlatých můžete získávat klidně hodiny, záleží jaké budete mít štěstí na ingredience a truhly. Jedná se o odporné prodlužování herní doby, která by se bez úmorného vydělávání zlata dala dohrát ani ne za tři hodiny. Takhle to je klidně za dvanáct. Je to tak frustrujicí, že by hráč vyjimečně i mikrotransakce uvítal.

Kromě toho si za peníze můžete nakoupit pomocnou sílu v podobě následovníků. Ani bez nich se dál nepohnete a jejich cena se pohybuje od jednotek až po stovky zlaťáků. The Serpent Rogue tímto hráče nutí do otroctví. Otroky sice seženete relativně zalevno, ale jejich hloupost a tendence se zasekávat na každé překážce vás stojí o to víc nervů.

Jak se stát hlodavcem

Proměnit se ve krysu by chtěl určitě každý a Sengi Games to moc dobře vědí. Proto se v The Serpent Rogue můžete proměnit nejen v krysu ale třeba i v kuře nebo psa. A je to pěkně na nic. Krysa totiž neunese tolik v inventáři, co Warden a i Warden toho unese sakra málo. Inventář tedy budete třídit každých pár minut ale i při sebelepším třídění se nedostanete pod limit, při kterém by krysa neběhala jako želva. A vydat se do herního světa s prázdným inventářem je sebevražda. Naštěstí to k dohrání hry není potřeba, proměny pomáhají jen k exploraci prostředí. Ale lektvary na proměny máte lepší prodat.

Je to velká škoda, protože to hráče stojí velké úsilí, aby se mohl proměnit v krysu. Nejprve musí krysu najít, pak jí ukrást chlupy (zabití funguje také) a pak ty chlupy zanalyzovat v laboratoři. Opakujte pětkrát. Tedy za předpokladu že každá krysa, kterou potkáte bude mít chlupy, ale ona to je spíš výjimka…

Každou ingredienci, kterou hráč objeví je třeba několikrát zanalyzovat, než ji může použít. To může být někdy velký problém, třeba Vlčí mák musí hráč zanalyzovat patnáctkrát. Nadlidský úkol, když se vám po osmi hodinách hraní podaří nasbírat stěží deset.

Ani poté ale není vyhráno, ještě je třeba lektvar namíchat. Hra vás několikrát důrazně upozorní, že bez receptu byste nic míchat neměli. Hra vám kecá. Jinak, než experimentováním se k lektvarům nedostanete, protože čekat, až se vám náhodou spawne recept, to už možná dřív příjde Godot. Naštěstí si ale při míchání nemusíte házet kostkou, složení lektvarů jde lehce vydedukovat podle vlastností jednotlivých ingrediencí.

Stejný postup platí i pro vaření jídla. Protože ano, vedle craftingu nemůže chybět ukazatel hladu. Pokud má vaše postava hlad, tak se nemůže léčit automaticky nebo sprintovat. Dokonce se můžete proměnit v kostlivce. Ten se léčit jinak, než lektvary, neumí. Zato ale nemusí dýchat, takže se neutopí. To jsem za celou dobu hraní využil jednou.

Pár otázek

Crafting? Máme. Ukazatel hladu? Máme. Co nám chybí? Opotřebovatelnost zbraní, správně. Ta je málokdy dobrý nápad, však kazila i poslední Zeldu. Když k tomu připočtete to, že suroviny na jediný meč hledáte klidně hodinu, máte zaděláno na problém.

Pro velký úspěch, tu je další kvíz. Víte co má dobrý soubojový systém? Souls hry. Víte co také mají Souls hry? Smrt, při které příjdete o zkušenosti. Který z dvou prvků si The Serpent Rogue půjčuje? Kdo uhádl soubojový systém, tak je úplně vedle, ten tu je jen bezduchá klikačka, správně je druhá možnost. „Nojo, jenže The Serpent Rogue nemá systém zkušeností, co přinutíme hráče ztratit?“ ptají se vývojáři. „Co takhle cELý JeHo iNvENtáŘ?“ rychle si odpovídají.

V momentě, co ztratíte svůj inventář, jste vyřízený, to už je rychlejší začít novou hru, hlavně pokud jste v něm měli nějaké vzácné kousky. A samozřejmě nic jako nahrát předchozí uloženou pozici ve hře nejde. Znovu jde jen o ubohé prodloužení hrací doby.

Umřít je navíc pěkně lehké a ani to nemusí být vaše chyba. Spíš to bude chyba ovládání které je frustrujicí ať už hrajete na čemkoliv. Klikem myši v inventáři například lektvar nepoužijete, jen si ho vezmete do ruky. Jenže co když ste ho nechtěli do ruky, protože tam zrovna máte meč? Smůla, musíte si pamatovat, že myší si předmět jen označíte a použijete ho některou z kláves. Ve víru bitvy to není vůbec intuitivní. A pokud jste náhodou během bitvy označili některé ze zvířat, tak stiskem klávesy pro inventář si svoje předměty ani nezobrazíte, jen ty, co má dané zvíře. Pokud vůbec nic nemá, to už je věc druhá. Tyto problémy ani nevyřeší ovladač, ten akorát pohyb v inventáři zpomalí.

Estetické trápení

Jedinou nepokaženou věcí na celé hře je líbivá grafika, která ani není náročná na váš stroj. Je příjemně stylizovaná a první kroky ve hře si budete užívat melancholickou atmosféru podtrženou kvalitním, i když jednoduchým soundtrackem. Modely postav, zejména Wardena jsou povedené, ale rychle se začínají opakovat a netrvá dlouho, než vám NPC začnou splívat jeden do jednoho.

Závěrem…

The Serpent Rogue je utrápený koloběh sbírání těch samých surovin v těch samých místech potom, se náhodou uráčí respawnovat. Frustraci umocňuje extrémně pomalý grind zlaťáků, bez kterých se ve hře nepohnete. To, že veškeré vaše několika hodinové snažení může vyjít na zmar jedinou chybou způsobenou špatným ovládáním, líbivá grafika nezachrání.