The Princess – princezna, která to umí s mečem

Disney už dávno ukázal, že není pouze pro malé dětičky, a snaží se to horlivě dokazovat dál. Nejnovějším přírůstkem do jeho filmotéky je The Princess – hezky po česku Princezna od studia 20th Century Pictures. A už jen 16+ označení přístupnosti dává najevo, že se nejedná o pohádku, ve které zvítězí jen a jen pravá láska, ale o film, ve kterém poteče i nějaká ta krev.

Holky ustupte, je tu Princezna drsoňka!

Zapomeňte na princeznu Fionu, její éra už dávno pominula. Teď je tu Princezna (Joey King), jejíž jméno se za celý film sice nedozvíme, ale za to zjistíme, že se nebojí nakopávat zadky o dost větším bijcům. Základní premisa filmu je jednoduchá: Princezna si má vzít velkomožného pána, na svatbě si to rozmyslí a po vzoru Rachel Greenové mu uteče před nosem. Hezoun Julius (Dominic Cooper), jak se chasník jmenuje, si to vezme osobně. V noci vtrhne i se svou armádou na hrad, všechny včetně královské rodiny uvězní nebo rovnou nechá pozabíjet a plánuje, že si Princeznu za ženu stejně vezme.

Tohle vše se postupně dozvídáme z princezniných flashbacků, protože The Princess se jen tak s něčím nemaže. Rovnou nás hází do akce za akcí, během které se nám představují dívčiny bojové styly i to, že si pro svou svobodu klidně sama dobrovolně vykloubí zápěstí. Princezna využívá nejen své znalosti asijských bojových umění, které se naučila od dvorní bojovnice Linh (Ngô Thanh Vân), ale i to, že dobře zná domácí prostředí a tajné hradní chodby. Trochu mi to popravdě připadalo jako Sám doma a na hradě. Na rozdíl od Kevina tady ale Princezna schytává ránu za ranou a dokonce krvácí, za což rozhodně dávám palec nahoru.

Holčičí síla

Hlavní myšlenkou filmu je, že nemáme nutit děti do rolí, které jsme si pro ně připravili, ale máme je nechat si samotné rozhodnout o svém osudu. Tento motiv je tam ale jen povrchový, The Princess nebyla natočena, aby nás poučovala, ale hlavně aby nás bavila. Scény působí trochu jako hra, Princezna se se svými protivníky setkává v místnostech, na chodbách, ve věžích, houpe se na vlajkách a sklouzává se stokami. Probojovává se skrz lepší a lepší bojovníky, aby se nakonec setkala se svou nemesis, Juliem, ve finálním souboji. Vše má skvělou choreografii, a ačkoliv tam najdeme pár hloupostí, jako vždy, dobře se na to kouká.

Trochu mě zklamala Moira (Olga Kurylenko) – Olgu mám moc ráda, a je fajn, že z ní udělali záporačku, ale moc z ní ve filmu nevytáhli. Její boj s bičem je sice potěchou pro oko a Moira je s ním velmi nebezpečná, přesto jí za mne mohli dát více prostoru.

Temný středověk

Protože se jedná o moderní film, a k tomu film o středověku, až na pár scén je vše ponořeno do šera, až do temnoty. Nedoporučuji tedy na The Princess koukat během slunečného dne, nechte si jej na nějaký klidný večer, nemuseli byste z toho totiž nic mít.

Kostýmy jsou pak moc pěkné, ať se jedná o zbroje, nebo o šaty dvorních dam, i zde jsem však měla pocit, že kromě hnědé, šedé a modré v království neznají jiné barvy. Je to trochu škoda. Líbí se mi ale bojové šaty princezny: poté, co si upraví své svatební šaty, aby mohla skákat, kopat a ohánět se mečem, vypadá vážně hodně dobře.

Zkouknout či nezkouknout?

The Princess je jedna velká bojová scéna, protkaná flashbacky a s jen pár scénami, kde se hovoří. Je tam spousta plundrování, mrtvol a najde se v něm i několik vtipných scén (voják s nadváhou je running joke celého filmu). Není to nijak sofistikované dílo, je to popcornovka na jedno zhlédnutí. Pokud tedy hledáte film, na který byste se podívali a nemuseli nad ním dlouho přemýšlet, je to pro vás to pravé ořechové. Pokud ale hledáte něco víc, raději se mu vyhněte.