Syberia: The World Before – honba za steampunkovým dobrodružstvím

Po pětileté pauze navázala francouzská firma Microïds na původní trilogii videoher, a tak jsme se 18. března tohoto roku mohli dočkat dalšího dílu s názvem Syberia: The World Before. V sérii těchto adventur se setkáváme s osudy z dobrodružných výprav americké právničky Kate Walker. Ta se během nich opakovaně dostává do problémů, ale též i odhaluje krásy a tajemství svého světa.

Celý koncept hry Syberia nachází inspiraci ve steampunku a historických událostech minulého století, které nám všem bezpečně ukázaly, jak moc nebezpeční umí lidé být. Zvláště pak, když jim ostatní naslouchají.

Nenucený nástup

První plus (a i mínus), které hře dávám, je vlastně hned z kraje, a to jsem ani nezačala hrát. Má to jednoduchý důvod. Ti, kdo dosud neměli možnost si zahrát předchozí díly, jsou do děje poměrně rychle zasvěceni díky průvodnímu videu, které je možno zhlédnout hned, jakmile se načte hlavní menu. Zároveň je však vysvětlení dosavadního děje, alespoň podle mých dojmů, až moc stručné, a tak jsem si nakonec nebyla stoprocentně jistá, zda jsem vše z videa pochopila správně.

Nakonec ale přišla první scéna hry a ještě před ní krátká cutscéna nastiňující prvotní děj. Je jaro 1937 a mladá žena spěchá mezi ulicemi Vaghenu – hlavního města malé země centrální Evropy. Jmenuje se Dana Roze a čeká ji klavírní koncert na Náměstí hudby a ona, jakožto nadějná studentka hudební akademie nesmí zklamat. Jde přeci jen o hymnu Vaghenu! A i o její přísnou kantorku, kterou by její zpoždění jistě nepotěšilo…

Tím začíná i náš tutoriál, kde vlastně ani nejde o nic náročného. Stačí pouhá myš, její dvě tlačítka a kolečko. Ideální, aby se hráč nechal unášet na klidných vlnkách herní atmosféry, což? Kromě chůze a další manipulace s postavou, přes níž nám je vysvětlen děj, si tak můžeme například prohlížet zblízka různé předměty a nebo si tak číst dopisy a jiné.

Dalším bodem je velice užitečný deník. V něm si můžeme přečíst jak zápisky dané postavy, tak i přiložené útržky nebo memoáry, které jsou pro daný charakter důležité. Zároveň zde vidíme seznam úkolů, a to jak hlavních, tak i vedlejších. Obyčejně jsem čekala, že vedlejší úkoly nebudou nikterak zdržovat chod času ve hře, ale zde je právě opak pravdou – a jakmile jsem přešla daný dějový úsek, vedlejší úkol byl bez splnění nenávratně ztracen. Vedlejší úkoly nabízí příjemné rozšíření linky o nové zajímavosti a informace, které se beze sporu hodí znát, ale zase se naštěstí nic neděje, pokud se přeskočí.

Dvojí úhel pohledu

Zajímavou originalitou, která mi příjemně utkvěla v paměti, je oddělení důležitých dějových scén mezi Danu Roze a Kate Walker. Ty od sebe dělí téměř 70 let, a tak máme možnost poznat jak prvopočátek důležitých událostí pro svět, kterého jsme svědky v roce 2004.

Dana je vaghenka, čímž však spadá mezi nenáviděnou skupinu obyvatel. Ti si totiž až donedávna vedli svůj vlastní spokojený život, často za kasou jednoho z místních malebných krámků. Změnu však přinesli fašističtí přívrženci a s nimi i postupně gradující vandalismus, mířený proti nim. Cihly ve vitrínách a společně s nimi i nenávistné vzkazy jsou tedy téměř na denním pořádku a strach z „Hnědého stínu,“ jak je těmto chuligánům přezdíváno, tak roste. Dnes to je tohle, co to jenom bude zítra?

Následně se však ocitáme v pracovním táboře na Sibiři a zde potkáváme hlavní protagonistku celé série – Kate. Ta je vězněna v cele s punkovou kapelistkou Katjušou a dle všeho mezi nimi panuje velmi důvěrný vztah. Ten den se však zdá, že Kate vůbec nic nepřeje. Den v dole se neskutečně táhne a ani přes snahy její společnice nic nepomáhá. Vztek v Kate jen sílí a tak se jí povede probořit stěnu dolu. Následně s Katjušou zjišťují, že je to jejich jediná cesta na svobodu. Neváhají a po krátkém prozkoumání místa objevují fotografii dívky, která je právě Kate neskutečně podobná. Ta ji však, dle všeho, vůbec nezná, a tak je další cíl její cesty nad slunce jasný.

Tam, kde čas mizí

Hra je, dle mého, velmi pěkně a pečlivě zpracovaná. Sice jsem vůči snahám o dosažení dokonalé realističnosti obrazu poměrně skeptická, protože mnohdy pak výsledek ztrácí na originalitě, ale zde jsem byla mile překvapena. Je znát, že zde tvůrci odvedli kus pořádné práce a díky až téměř romantické atmosféře, by člověk mohl nad hrou strávit i celé hodiny a přišlo by mu to sotva jako chvilka.

To samé platí i o velmi povedeném dabingu, ozvučení a nádherné hudbě s krásně zpracovanými českými titulky. Vše zde pěkně pracuje jako na drátkách, žádné sekání, bugy – nic podobného. Akční dynamiku jako u stříleček zde čekat nelze, ale i přesto nechybí plynulý, nenucený průchod. Dalším bodem je též povedený steampunk. Nejde totiž o přehnané sci-fi, ale o prvek, který plně do tohoto světa zapadá. Dokonce i dle animací je znát, že sem nebyly veškeré mechanismy jen tak dané, jenom aby to vypadalo nějak důvěryhodně. Ne. Právě této pečlivé práce si cením a troufám si tvrdit, že v tom jistě nejsem tak úplně sama.

V jednoduchosti je krása

Ach ano, těmito slovy bych celou hru shrnula. Syberia: The World Before je jednoduchá na ovládání, za ničím se ambiciózně nežene, ale i přesto nabídne krásnou procházku steampunkem a povedeným příběhem. Líbila se mi zápletka, líbila se mi inspirace totalitními režimy a její provedení. Navzdory tomu, že se na trhu setkáváme s mnohými hrami s podobným kontextem, Syberia si při vší své konkurenci dokázala prosadit své místo žebříčku top her daného žánru, kam bezesporu patří.

I přestože má u mě hra jeden jediný vroubek, rozhodně by se nedalo říci, že to můj celkový dojem nějak kazí. Právě naopak: i navzdory skepticismu, se kterým jsem si hru stahovala, byla Syberia velmi zajímavým osvěžením mé knihovny her, jež příliš podobných titulů nečítá. Třešničkou na dortu pak byly cutscény, co celkový děj přirozeně doplňovaly a autenticita tu nechyběla. Hru tedy rozhodně doporučuji. Osobně s ní jsem nanejvýš spokojená.