Rod Draka předvádí excelentní filmařinu

Abych navázal na svoji zklamanou recenzi k Prstenům moci – Rod draka je jejich naprostým opakem. HBO nám totiž na podnose, který sice není z ryzího zlata a už vůbec ne z valyrijské oceli, naservírovalo nikoli dračí exkrement, nýbrž tu nejchutnější omeletu z dračích vajec! Aneb pokud Jeff Bezzos neumí, musí přijít na scénu staré dobré HBO. Přirovnání ve stejnou dobu vycházejícímu seriálovému Pánu prstenů je zcela na místě. Tady stačí zmínit, že Rod draka vychází z tohoto souboje jako jasný vítěz. HBO vládne! … a Prsteny moci se tiše krčí v koutě a je jim stydno.

To největší, co by mohlo seriálu házet klacky pod nohy, je bohužel přesně to samé, co mu tolik pomáhá. Rod draka je víceméně druhou Hrou o trůny. Všechny kvality, které původní seriál natolik proslavily, jsou vytažené na 130%. Skutečně unikátní zážitek! Počátečními epizodami by se lidé neměli nechat odradit. V následujících dílech si seriál buduje vlastní identitu. Když si vezmu, co měli tvůrci obou seriálů za předlohy, tak musím Rodu draka zatleskat. Jeho předlohou je suchá historie Targaryenů, které však dokázali scénaristé a režiséři vdechnout celkem šťavnatý život. Zároveň ale ctí zatím s velkým respektem předlohu.

Lord nebo blázen

Rod draka se primárně vrací k základům a k tomu, co hrálo především v prvních sériích Hry o trůny hlavní prim. Mluví se tu sice o snu Aegona Dobyvatele a pradávné hrozbě na Severu. Důraz je tu ovšem kladen především na politické pletichaření a s ním spojené dialogy. Při tom všem platí, že se tvůrci skutečně nemohli spolehnout na kdovíjak silné dialogy z předlohy, kdy je sama předloha skutečně pouze fiktivní shrnutí jednoho rodu. Přesto se tvůrcům s předloženým materiálem zvládlo vypracovat skvěle napsané tragické drama, které funguje díky fenomenálním dialogům a skvělým představitelům stěžejních rolí. Rok Draka si tak zvládne na začátku omotat diváka kolem prstu stejně, jako to kdysi na samotném startu zvládla Hra o trůny.

Je to pořád svět Západozemí. Sice se tu vyskytují nejrůznější draci v plné kráse, ale je to pořád především Martinem vytvořený svět, jenž se snaží reflektovat nedostatky i špinavost nejen středověku, ale i současnosti. Prim tu ostatně hraje i fakt, že by na trůn Západozemí měla poprvé v historii usednout žena. Rod Draka v tomto ohledu zvládne mít neskutečný přesah. Zajímavé je ovšem především to, že zvládne v rámci jedné série pokrýt 20 let událostí, kdy především zaznamenává změnu časů a poměrů. Za 10 epizod seriál stihne hodně a zobrazuje vše stěžejní vedoucí k predikovanému Tanci draků.

Zobrazení starého známého přísloví o tom, že když se údajně narodí nový Targaryen, bohové si hodí mincí, aby rozhodli, zda bude lord nebo blázen. I když bylo poté v tomto ohledu snadné říct, že bude seriál nadržovat jedné straně, po finiši prvních 10 epizod to vlastně zas tak snadné tvrzení není. Každá strana má prozatím své pro a své proti a někoho, koho nelze definovat černobíle.

Skvělá adaptace

Za 20 let se postavy nějakým způsobem vyvíjí. Dochází k paralelám a nečekaným vývojům událostí a i když se takový Viseris I. ve fenomálním podání Paddyho Considina. Snaží se rodinu opět spojit, ale díky různým intrikám a starým křivdám, je jeho úsilí jednoduše zbytečné. Rod draka se díky tomu nikdy nezbaví pachutě čiré tragédie. Jisté názory se vlastně nepletou a Rod draka je do velké míry telenovela, ale o poznání lépe napsaná a především řemeslně zpracovaná. Miguel Sapochnik, který je zodpovědný za epizody Tvrdodomov či Bitva bastardů ze Hry o trůny, zvládne předvést, že o svou nejlepší formu zatím nepřišel a seriálu budou chybět jeho schopnosti.

Nováčci Greg Yaitanes, Claire Kilner a Geeta Vasant Patel poté zvládají výrazně nezaostat. Bravurní vedení herců, bravurní uchopení akčních sekvencí a bravurní těžení potenciálu. Samotná kronika Oheň a krev je do jisté míry založená na dohadech a tvůrci díky tomu mají v rámci scénáře do jisté míry volné ruce. Originální nápady jsou v tomto případě právě často k prospěchu věci a zvládají ještě více prokreslit charaktery. Momenty jako je finále první série, jsou prozatím jedním příkladem za všechny, kdy právě tyto rozhodnutí přispívají k tomu, že konflikt Zelených a Černých do budoucna nebude tak černobílý. Každý přispěl svou troškou do mlýna.

Fenomenální herci

Skladatel Ramin Djawadi navíc nevsadil pouze na to, že bude variovat nejsilnější hudební motivy ze Hry o trůny a každou epizodou pere jeden silný hudební motiv za druhým, což dodává jednotlivým momentům sílu navíc. Nástup Viseryse v epizodě 8 budiž jedním příkladem za všechny. Rozpočet je na celém seriálu vidět a to se nemusí sázet na jednu velkou atrakci za druhou. Když ovšem dojde na draky v akci, je to radost. A to především ve finále série, která dveře k Tanci draků jednou bravurní sekvencí v režii Yaitanase láká na něco fantastického.

Ocenit se navíc skutečně musí casting stěžejních rolí a to především v těch momentech, kdy dojde na přeobsazení. Člověk se tak může snadno obávat, že fantastická Milly Alcock bude výrazně chybět. Emma D´Arcy jí ovšem v roli Rhaenyry Targaryen dokáže nahradit stejně dobře jako Olivia Cooke v roli Alicent Hightower nahradila Emily Carey. Matt Smith má jako Daemon Targaryen výraznou a hereckou důstojnou roli, kdy dokáže předvést, že mu celkem jdou prevíti. Zároveň se jedná o nejoblíbenější postavu celého seriálu. Rhys Ifans zde konečně dostává prostor zazářit a s odstupem času se bude vzpomínat především na Paddyho Considina v roli krále Viseryse.

Silný dojem pak zanechává i Steve Touissant jako Corlys Valeryon. S jeho obsazením bude mít kvůli jeho barvě pleti pořád dost lidí problém. Z Corlyse se ovšem po čase vyklubala jedna z nejzajímavějších postav celého seriálu. Touissant minimálně svého hereckého výkonu zvládne pochybovačům zatnout tipec. Velice příjemné překvapení.

Předčilo to očekávání

V rámci Rodu Draka je poté skutečně zajímavé sledovat, jak se loajalita postav vyvíjí. Konfrontace dospělých ovlivňují jejich potomky. Skutečně platí, že se v politickém zákulisí nachází jisté nemorální bestie, ale to neznamená, že jsou jimi všichni. Přes nenávist a touhu na pomstu se u postav pořád projevují uvěřitelné lidské emoce a do jisté míry i pochopení. Největší síla sci-fi či fantasy vždy tkvěla v tom, kdy se sebevíce za vlasy přitažená a nerealistická látka zvládla polidštit. Svět George R. R. Martina v tomto ohledu prakticky nemá konkurenci. Po shlédnutí závěrečné epizody je vlastně snadné říct, že tvůrci přesně zvládnou pracovat s budováním a atmosférou stěžejních momentů.

Celý tým tvůrců odvedl vynikající práci a návrat do Západozemí se povedl na výbornou. V tomto seriálu z mého pohledu funguje naprosto vše, včetně úžasných a uvěřitelných dialogy. Všechny postavy jsou skvěle napsané a mají precizně vystavěné dějové oblouky, jenž fungují a dokáží v nás vzbudit všechny emoce. Povedlo se sehnat přesně padnoucí herce. Bylo radost sledovat, co někteří ve svých rolích dokázali a jak moc je jejich výkon a projev luxusní. Rod draka je jeden z nejlepších seriálů tohoto roku.