Hry Recenze

Návrat do začátku tisíciletí v Kao the Kangaroo, doslova | Recenze

Návratů starých známých značek máme posledních pár let asi jako hub po dešti. Z těch známějších jako třeba Ratchet a Clank nebo Crash Bandicoot se náležité péče nyní dostalo i jednomu malému boxerskému klokánkovi. Po 17 letech od své poslední hry se na naše počítače a konzole vrací série polského studia Tate Multimedia, Kao the Kangaroo. Byl ovšem takový návrat vůbec potřeba?

Než si tuto otázku zodpovíme definitivně dovolte mi na několika odstavcích opodstatnit svou odpověď. Kao the Kangaroo v jádru totiž není opravdu špatnou hrou. Jedná se o klasickou 3D plošinovku, kde pobíháte po úrovních a sbíráte přitom několik druhů předmětů, které jsou potřeba buďto k postupu hrou nebo pouze k jejímu stoprocentnímu dokončení. A cesty k těmto předmětům jsou mnohdy opravdu trnité vzhledem ke stavu v jakém se nacházela verze hry pro PS4, kterou jsem pro účely recenze hrál. Chápu, že se vývojáři nejspíše zaměřili na novou generaci konzolí. Nicméně pokud chtějí hru vydat i na předešlé generaci, kterou disponuje stále velká část hráčské základny, mělo by se této verzi hry dostat stejné péče z hlediska optimalizace jako u next-gen verze.

Chyby kam se podíváš

První z mnoha nedodělků hry vyvstal na povrch téměř okamžitě po spuštění hry. Některé textury se odmítaly pořádně načíst, stíny byly rozmazané většinu času a nebo se pro jistotu něco z těchto dvou věcí zapomnělo načíst úplně. Další vadou na kráse Kao the Kangaroo je pak samotné ovládání. Pokud jste na zemi, vše je v pořádku. Kao běhá, kam chci a nedělá mi žádný problém. Ovšem když přede mně hra postavila nějakou větší hopsací výzvu, měl jsem co dělat, abych ovladač nehodil po obrazovce. Kao skákal jak se mu zachtělo. Nemohl jsem rozvrhnout dvojitý skok tak, abych dopadnul tam kam chci. Tohle na začátku nebyl moc problém, ale v pozdějších částech hry už to bylo celkem nesnesitelné. Dále pak hák s jehož pomocí se malý roztomilý klokánek houpe napříč herním světem a je tak jednou z nejdůležitějších herních mechanik, si občas také dělal co chtěl. A opět v pozdějších úrovních se jedná o něco, co vám dokáže celkem pocuchat nervy.

Cože je cíl úrovně?! | Foto: Syfymag

Nemastné, neslané levely

Neberte mne zle, Kao the Kangaroo je opravdu zábavnou hrou. Všechno je hezky barevné a křiklavé, prostředí se taktéž povedlo. Ovšem hře z hlediska level designu chybí nějaká osobnost… Něco, co by ze hry udělalo něco víc než další retro skákačku, se kterými se v posledních letech roztrhl pytel. Tady je začátek levelu, rozházeli jsme po něm tunu předmětů a hrej si! A proč máš sbírat tu tunu písmenek a diamantů? No přece kvůli achievementu na profilu. Snad si nečekal, že za svoje úsilí v roce 2022 něco dostaneš. Cesta za posbíráním těchto předmětů pak nebyla nijak zábavná, ale kvůli výše zmíněným bugům v review verzi hry spíše úmorná a místy nervy drásající. Což vás při prvním pohledu na většinu úrovní, ani nenapadne. Když už jsme u toho pohledu… Párkrát se mi stalo, že se kamera zbláznila a místo na level jsem koukal na prostor mimo mapu… Jak to asi vypadalo můžete posoudit níže.

Foto: Syfymag

Ve většině případů, až na pár posledních či skrytých levelů se nejedná o nic složitého, ale kvůli některým chybám ve hře jsem během svého průchodu na těchto banalitách strávil více času než bych očekával. Což je škoda, protože nebýt těchto chyb, možná na samotné jádro gameplaye a to sice sbírání všemožných předmětů tak moc nenadávám a spíše si ho užívám. Tím pádem by mi pak i bylo jedno zda za svoje snažení dostanu pouze achievement nebo třeba speciální obleček pro Kaa.

Pár pozitiv na závěr

Abych na hru celou dobu jenom na první pohled slepě nenadával, rád bych vypíchnul několik věcí, které se mi ve hře opravdu líbily. Tou první jsou boss fighty, na které vás hra upoutává skrze průchod všemi úrovněmi daného ostrova na kterém se zrovna nacházíte. Každý jeden z nich mi pak přišel originální a nikdy mi nepřišlo, že bych bojoval s tím stejným protivníkem, který má akorát pozměněný vizuál. Co bych dále rád vypíchnul je hudební doprovod celé hry. Ten jí dodává aspoň špetku osobnosti, kterou místy postrádá a netváří se tak v určitých chvílích jako další tuctová retro hopsačka. Při jeho poslechu jsem tak měl pocit, že se opravdu nacházím někde poblíž Austrálie. Například skladba hrající na ostrově Hopalloo mě dokázala uklidnit po dokončení banálního, ale bugy ztíženého levelu.

Zaslouží si Klokánek Kao vaší pozornost?

Když to vezmu kolem a kolem, tak se mi chce říct ano. I přes to, že jsem většinou pouze ukazoval na negativa titulu a kritizoval ho, jako celek si myslím, že Kao the Kangaroo může fungovat dobře na víkendové odreagování. Bohužel se však nejedná o nic, co by vás vystřelilo ze židle. I když zde jsou pokusy o nové herní mechaniky, které se do série snaží přinést něco nového, ve valné většině případů tento zážitek kazí drobné až závažné chyby hry. Jediné co si tak do sytosti ve hře užijete je její mnohdy osobitý vizuál a hudební doprovod. Načančaný zevnějšek ovšem nezakryje pochroumané jádro a my tak zde máme lehce nadprůměrnou retro skákačku, bez které bychom se pravděpodobně obešli. Na tu druhou stránku hra pravděpodobně nikoho neurazí a fanoušci předlohy tak budou pravděpodobně i nadšení.

Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Tate Multimedia.

Kao the Kangaroo

74% Score

Kao the Kangaroo je skvělým oživením prachem zašlé značky. Hře se daří do této série elegantně vložit nové mechaniky, které jí příjemně oživují. Často ji však sráží pár nepříjemných bugů, které zážitek ze hry kazí a tím snižují celkové hodnocení.

PROS

  • Různé typy úderů
  • Soundtrack

CONS

  • Bugy rozbíjející hratelnost
  • Množství sběratelských předmětů
  • Místy nudný level design

Review Breakdown

  • Grafika 0%
  • Zvuk 0%
  • Optimalizace 0%
  • Hratelnost 0%
  • Příběh 0%

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.