Filmy & seriály Recenze

Recenze: Balada o ptácích a hadech

Katniss Everdeen, Dívka v plamenech. Existuje dnes vůbec někdo, komu toto jméno nic neříká? Dnes si ale nebudeme povídat o této slavné fiktivní splátkyni a bojovnici, ale o její arcinemesis – prezidentu Coriolanovi Snowovi. Tomu se totiž věnuje kniha Balada o ptácích a hadech… a nyní i stejnojmenný film.

Vrátíme se o 64 let zpět, do doby, kdy Hladové hry byly spíše jen strašákem porobených a jejich trestem za rebelii, než budoucí „zábavnou podívanou“. Mnozí splátci se jich tehdy díky příšernému zacházení po cestě ani nedožili. V Kapitolu se Hry netěšily přílišné popularitě, protože ani tyto obyvatele nebavilo koukat se na neznámé děti, zabíjející se vzájemně v aréně.

Mohly to tak být poslední Hladové hry vůbec.

Přesně v té době se však zrodil nápad: z 24 nejlepších studentů Akademie se stali trenéři splátců. Jejich úkolem bylo děti namotivovat a předvést je v jedné krátké televizní show, aby vzrostla sledovanost a zájem o Hladové hry. A jedním z těchto vyvolených studentů byl právě i Coriolanus Snow…

Šťastné 10. Hladové hry!

Jak kniha, tak film Coriolana (Tom Blyth) představují jako ambiciózního mladíka, který má – alespoň zpočátku – srdce na správném místě. Poslední potomek kdysi významného rodu Snowů po válce živoří. Společně se sestřenicí Tigris (Hunter Schafer) a babičkou (Fionnula Flanagan) bydlí ve zchátralém apartmá po rodičích, které je již téměř bez nábytku, protože ho museli rozprodat, aby měli co k snědku. Tigris pracuje u módní návrhářky a jen díky jejímu nadání nechodí Coriolanus do Akademie, místní střední školy pro vyvolené, jako šupák. Korja, jak mu Tigris říká, je jedinou současnou nadějí rodiny: díky svému prospěchu očekává stipendium na Univerzitě, díky kterému by rodině přestalo hrozit vystěhování a život na okraji společnosti. Ale to by nebyl Panem, kdyby se tam lidem sny netříštily před očima…

Korja má totiž tu smůlu (a zde se děj knihy s filmem začíná trochu rozcházet), že letos bylo 24 studentů přiřazeno splátcům ve Hladových hrách. A Coriolanus samozřejmě dostal dívku z 12. kraje, ze kterého vždy pochází ti největší outsideři. Až během sklizně je jasné, že Lucy Gray, která nebyla z nádoby tažena jen tak náhodou, má alespoň malou, titěrnou šanci na úspěch. Protože když už nic, dokáže lidi zaujmout svým zjevem (nosí pestrobarevné šaty) a zpěvem, který předvedla přímo na pódiu při sklizni…

Film je stejně jako kniha rozdělen na tři části: Mentor, Odměna a Mírotvůrce. Ukazuje postupný přerod Korji v toho, koho tak dobře známe z Hunger Games. Napřed s ním jeden dokáže i soucítit: musím říct že ve filmu ještě více, než v knize, protože divák nečte jeho myšlenky, ale vidí pouze jeho činy. Snow tak působí místy až heroicky, jako hrdina, který postupně propadá do temnoty díky nástrahám společnosti… a hlavně díky dobře nataženým sítím napůl šílené doktorky Gaulové (Vilo Davis). Kdo ví, co by z něj bylo, kdyby nebyl zahnán do arény, nebo kdyby mu bylo vítězství uznáno a on by šel rovnou na vysokou školu. Ale ne. Díky svým činům během Her skončil mezi Mírotvůrci ve 12. kraji, kde byl jeho přerod v záporáka, neštítícího se zrady a zabíjení, dokončen.

Balada o ptácích a hadech mě nadchla v knižní podobě, a překvapivě mě nezklamala ani ve filmové verzi. Ano, jsou tam jisté odchylky, ale jsou vyloženě utvořené, aby film odsýpal, nebyla tam hluchá místa a aby si divák zbytečně nemusel pamatovat více postav, než je pro příběh nutné. Je jen dobře, že se rozhodli zpracovat celou knihu do jednoho snímku, a ne do dvou, jak bylo původně zamýšleno, protože film v druhé půlce trochu ztrácí dech (i v knize je tato část více oddechová, a popravdě ještě mnohem více natažená), až tedy do vyhroceného, mrazivě zpracovaného finále.

Zajímavý byl náhled do poválečného Kapitolu, života jejich obyvatel, i do prvotní arény, která vypadala úplně jinak, než jak ji známe z modernějších Hladových her. Boje zde byly syrové, špinavé. Je trochu škoda, že je ve filmu udělali rychlejší a krvavější, než v knize, kde se děti zdráhaly pořádně zabíjet několik dní, ale chápu, že tam scénáristi nechtěli dát sestřih, jak studenti-trenéři chodí domů a zpátky do školy dívat se na to, jak se v aréně nic neděje. Co bylo ale skvěle udělané byl útok hady: byli vskutku nádherně odporní. Dobře byla zpracovaná i část, která ukazovala život Mírotvůrců, alespoň v té době. Bylo zvláštní koukat se na Panemské “Stormtroopery” z trochu jiného pohledu.

Co musím na Baladě obzvlášť vypíchnout, je její soundrack. Ať už jde o trochu více country verzi Oběšence (The Hanging Tree), než jak ji známe z Katnissiny verze, či Wool od Flatrand Cavalry…. nebo vlastně o jakoukoliv píseň, kterou Lucy Gray zpívá… všechny skladby jsou prostě skvělé. Album je už na Spotify a doporučuji si ho přidat do oblíbených. V knize působila místa s písněmi trochu ploše, ale ve filmu se jedná o top momenty.

Tyrione?

Špatné nejsou ani herecké výkony. Tom Blyth dokáže zahrát jak noblesní a pečující stránku Coriolana, tak i jeho násilnou a postupně “šílející” povahu. Rachel Zegler do role Lucy Gray také sedí, naproto jsem jí věřila, že by si diváky v Kapitolu získala. Společně mají i Tom a Rachel dostatečnou chemii na to, abyste jim jejich románek uvěřili.

Tom je nicméně jako Korja s delšími vlasy skvělý. Od chvíle, kdy ho odstříhali na krátko, pro mě trochu ztratil kouzlo, protože – a prosím, řekněte mi, že nejsem jediná – mi pak až do konce tak moc připomínal Eminema, že jsem se nedokázala pořádně soustředit na jeho herecký výkon.

Viola Davis působila jako dr. Gaulová správně nebezpečně, a to, že jí dali barevnou čočku do oka, jí dodalo správně vyšinutý šmrnc. Problém jsem vlastně měla překvapivě jen s Peterem Dinklagem. Jistě, jeho Highbottom byl již v předloze zlomený a zfetovaný po většinu času, ale nedokázala jsem se ubránit tomu, že Dinklage vlastně znovu hraje Tyriona ze Hry o trůny. A to je škoda, protože třeba v X-Menech byl skvělý, ale tahle role byla až moc blízká té jeho nejslavnější…

Na nervy člověku lezl i afektovaný “Lucky” Flickerman alias Jason Schwartzman, předek nikoho jiného než našeho milovaného Ceasara Flickermana. I tak ale nicméně děkuji filmařům, že ho udělali přeci jen o něco méně otravného a nanicovatého, než v knize. Jason jej zahrál výborně, zejména jeho “kouzelnická” čísla.

Herců je tam samozřejmě více, ale jejich role nejsou tak výrazné, aby vám po skončení Balady o ptácích a hadech utkvěly v paměti.

A nechť vás vždy provází štěstěna!

Všeho všudy je Balada o ptácích a hadech velmi povedeným přírůstkem do Hunger Games rodiny. Příběh docela odsýpá, a podívaná je to sice místy nepříjemná, ale dává skvělý náhled do dospívání jednoho z největších panemských padouchů. Pokud máte svět Hunger Games rádi, rozhodně byste se na film měli podívat, a to ideálně v angličtině. Protože teprve v anglickém jazyce vám plně dojde, proč byl Snow na Katniss tak moc vysazen, v češtině to tak moc nevynikne (alespoň mně při poslední scéně v chatce spadla brada, a to jsem knihu dočetla den předtím). A nemám na mysli jen píseň a to, že byla Dívka v plamenech z 12. kraje. Nebo že jí říkali Reprodrozd. To vše muselo v prezidentu spouštět krásné PTSD…

Každopádně, jak to celé dopadne vám neřeknu. Ale je to balada, tak… vám to asi dojde samo. Mrk mrk.

Balada o ptácích a hadech

86% Skóre

Love story o dvou milencích, kteří nikdy neměli být milenci. Představte si Romea a Julii v Panemu, jen krvavější a zákeřnější. A ušmudlanější. A nu, hladovější...

PLUSY

  • Celkové retro ladění
  • Chytlavé písně
  • Poměrně velká věrnost knize
  • Pohled na poválečný Kapitol

MÍNUSY

  • Některé odchylky od předlohy
  • Ostříhání Toma Blytha

Detail hodnocení

  • Herecké výkony 0%
  • Scénář 0%
  • Vizuál 0%
  • Hudba 0%
  • Dialogy 0%

editor
Cosplayerka, fotografka, copywriterka, vášnivá hráčka deskových her... a v hloubi duše bláznivý geek!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *