Predátor: Kořist – nebývale opojný akční film

Na Disney+ máme možnost shlédnout další film ze série s názvem Predátor: Kořist. Film je sebevědomě natočené akční sci-fi, které se nebojí jít svou vlastní cestou a zároveň si dovolím tvrdit, že fandy Predátora potěší víc než cokoliv, co přišlo po druhém filmu. Vězte ale, že první trailer tak trochu klame tělem a film má nakonec trochu jinou atmosféru a tempo, než byste mohli čekat.

Komančové vs Predátor

Dan Trachtenberg si v Predátor: Kořist trpělivě připravuje půdu pro svůj velký lov a nenechá se nikým moc postrkovat, což umožňuje komorní duch celého projektu. Prvních čtyřicet minut se skutečně nic neděje a mnozí budou mít pocit, že u snímku usnou, ačkoliv nám režisér představuje život Komančů a to celkem zajímavým způsobem. Mladá indiánka zde bojuje s klasickým rozdělením do dresů „muži-lovci“ a „ženy sběračky“. Prim tu hraje panenská příroda, v níž platí prosté pravidlo, že kdo nemá svaly nebo mozek, ten bude sežrán. Oproti filmům, které dnes neustále vznikají, přichází příjemná změna. Nikdo tady nezachraňuje planetu před mimozemskou invazí, nikdo se tu nesnaží rozjet multivesmír.

Predátor: Kořist je takovou jednohubkou. Vše se tu stihne odvyprávět v příjemných 99 minutách, což je v dnešní době nevídaným jevem. Krátká stopáž ostatně v některých fandech vzbuzuje skoro až podezření. Nicméně to naopak předznamenává jasný tah na branku, ačkoliv se úvodní kličkování jeví jako pravý opak. Trachtenberg velmi záhy přechází do protiútoku a kanonáda pak graduje v celé druhé půlce filmu, aniž by se jakkoliv kreativně vyčerpala nebo jste z toho měli nějakou pachuť v ústech. Výjimkou je v tomto směru samotný závěr filmu.

Strong Female Character?

Koncept jaký zvolil nový Predátor se mi líbil, přenesení do začátku 18. století bylo chytré. Je zde velká inspirace původním Predátorem, což nebylo vůbec na škodu. Když se Naru vydrápe z bažiny obalená bahnem a opře se o shluk větví, tak člověk úplně vidí tu scénu s Arnoldem Schwarzeneggerem.

Naru je odhodlaná bojovnice z kmene Komančů, která se svému kmenu snaží dokázat, že se svými schopnostmi dokáže vyrovnat mužům. Uprostřed jedné výpravy narazí na Predátora, který nepochází z naší planety. Naproti nedostatečnému arzenálu se tomuto lovci neváhá postavit a udělat cokoliv, aby ochránila své blízké. Casting hlavní postavy se vydařil a konečně vznikl v rámci žánru ženský charakter, který je uvěřitelně napsaný, ačkoliv jisté výhrady by člověk našel. Připomíná to staré dobré časy, kdy silné ženy byly základem hororu.

Amber Midthunder je jako mladá indiánka přesvědčivá a celkem bez problému táhne celý film. Naru je paličatá, umíněná, nepříliš sympatická a tak trochu (hodně) feministická hrdinka. Ale rozhodně si nemyslím, že by byla pouze odrazem dnešní doby. Ostatně nejen mezi indiány musely často bojovat či lovit i ženy. Jen to prostě bylo neustále ve stínu mužských lovců.

Režisér zvládá divákovi předat řadu informací v jemných nuancích a prakticky beze slov. Do dialogů se vloudí nějaká povědomá situace nebo hláška: „Když to krvácí, můžeme to zabít,“ a to celé se děje tak mimochodem. Inspirace je zde zcela zřejmá a nepůsobí to nijak rušivě. Těžko říct, jestli tam tyhle poklony originálu vnutili producenti nebo si je tam psal sám Trachtenberg, ale jsou velmi decentní. Sázka na ženskou hrdinku je pak upřímnou poklonou Ripleyové (a spol.) a nikoliv castingovým kalkulem. Naru je mazaná jako liška a zaslouží si respekt samotných diváků bez ohledu na pohlaví.

Akční scény jsou užasné

Dan Trachntenberg zde ukazuje pravou podstatu Predátora a tím je lov. Tento je trochu jiný, než na jaké jsme zvyklí. Zřejmě bude z jiné rasy, má mnohem méně brnění a jiné zbraně. Stále je ovšem velmi nebezpečný, smrtící a inteligentní lovec, který hledá výzvu v podobě co největší kořisti, testující jeho schopnosti. Režisér natočil akční scény skutečně sebejistě. Jsou přehledné a divák nemá nikdy dojem, že se v nich ztrácí, což je náročné, jelikož Predátor je někdy neviditelný. Potěšující je fakt, že trailer z akčních scén příliš neukázal, a tak si během sledování filmu užijete nejedno překvapení.

Dva finální souboje jsou pak pastvou pro oči. V každé scéně si můžete povšimnout nějakého originálního způsobu, jakým je budována choreografie soubojů. Naru má štěstí, že přežije hned několik setkání s Predátorem, díky čemuž pozná a správně odhadne jeho schopnosti a technologie. Film v tomto silně připomíná originál, když postava Arnolda Schwarzeneggera postupně studovala oponenta a následně přizpůsobila bojové podmínky tak, aby měla šanci. Nový Predátor je návrat ke kořenům a to nejen díky tomu, že se odehrává v přírodním prostředí. Režisér zobrazil slavného lovce v podobě, ve které jsme ho ještě neviděli. Ukázal nám jak loví, jak myslí a jak se dá přelstít a možná i porazit.

Mezigalaktický Nimrod

Menší zkušenost tvůrců výsledek nepoznamenal. Osobně mě potěšil fakt, že na rozdíl od hypermoderní výzbroje ze známých filmů se lehce zjednodušila i výzbroj Predátora, což koresponduje se známým faktem, že Predátoři svou výzbroj během staletí vylepšovali. Díky tomu souboje vypadají realističtěji a vyrovnaněji, nejedná se o „jatka“, jaké by třeba mnohý čekal. Na druhou stranu (a díky za to) není Predátor neschopný pitomec, se kterým snadno zatočí první ženská, kterou potká. Nejdříve se s ním utká plno jiných. Vetřelci v podobě francouzských lovců pak jen dokreslují atmosféru, zapadají do prostředí a díky nim můžeme sledovat plný arzenál Predátora v akci. V těchto fázích film nádherným způsobem graduje.

Zatímco scénář i přes určitou šablonovitost je skvělý. To, co kvalitu snímku sráží, je zcela nevýrazný soundtrack, který není schopen podkreslit atmosféru filmu. Snímku by navíc určitě prospělo i zkrátit úvodní polovinu o deset až patnáct minut. Druhé polovině se pak nedá nic vytknout – jste doslova posazeni na horskou dráhu. Akce střídá akci a i přes určité nelogičnosti si to prostě užíváte.

Zatím poslední film Predátor: Evoluce (2018) byl totálně mizerný. Predátoři (2010) s Adrienem Brodym v hlavní roli, který byl mnohými kritizován, potěšil fanoušky o něco více a to především lepší atmosférou. Predátor: Kořist je zcela překonává a kvalitou bych ho řadil za první díl s Arnoldem Schwarzeneggerem z roku 1987, i když jde sice o prequel jedničky, ale je také provázaný i s dvojkou, což pochopí zejména znalci. Od ostatních pokračování tento film dává smysl i zcela samostatně a divák nemusí znát ostatní filmy. Rozhodně si zaslouží pozornost. Záleží na vkusu – pro někoho to může být drsnější akční sci-fi, pro jiné survival horor. Doporučil bych ho jak fanouškům série, tak i těm, kteří Predátora vůbec neznají.