Trvalo to 30 let, ale dočkali jsme se. Nezfilmovatelné dílo bylo konečně zfilmováno. The Sandman Neila Gaimana konečně vstoupil – ve formě seriálu – na naše obrazovky. Už samotný trailer vzbudil nadšení, protože vypadal, jako by ze stránek komiksu vypadl, ale stále se všichni obávali konečného výsledku. A ukázalo se, že tentokrát zcela zbytečně.
Pán snů
Je dobře, že Gaiman do tvorby seriálu mluvil, jeho vedení je cítit z každého záběru. Společně s Davidem S. Goyerem (scénárista filmů Muž z Oceli, Terminátor: Temný osud) a Allanem Heinbergem (scénárista několika dílů seriálu Chirurgové, dále filmové Wonder Woman) zpracovali děj prvních 16 čísel komiksu do celkem 10 epizod. Seriál je vizuálně i příběhově velmi věrný své předloze, i když jako většina děl, vznikajících podle knih či komiksů, se místy odlišuje či nezahrnuje vše.
The Sandman sleduje v první polovině seriálu příběh Morfea, Sandmana, pána Snů, Sna z rodu Věčných. Ten vládne své snové říši, ve které vytváří krásné sny, ale i noční můry. Dokud se jeden ze smrtelných lidí, Roderick Burgess, nerozhodne polapit Smrt za pomocí magického rituálu, aby mu vrátila syna, který zahynul během první světové války. Provede ale špatný rituál, a místo Smrti uvězní jejího mladšího bratra Sna. Burgess jej uzavře v magickém kruhu a skleněné kouli, ve které Sen nedobrovolně prožije přes 100 let (což je vzhledem k tomu, že vnímá čas plynout stejně jako my a má potřebu jíst, neuvěřitelně kruté). Po jeho úniku se vrací do své říše, která byla rozvrácena jeho nepřítomností, a jakž takž pohromadě ji držela jen jeho knihovnice Lucienne. A tak Sandman musí najít své artefakty, písek, helmu, připomínající plynovou masku a rubín, aby získal zpět svou dřívější moc. Není asi nutné podotýkat, že to nebude tak jednoduché, jak si Morfeus představoval.
Druhá polovina se věnuje příběhu Rose Walker, dívky, která hledá svého bratra, se kterým byla roky odloučená, a která je nevědomky snovým vírem. Vír k sobě stahuje ostatní snové bytosti, a je nebezpečím pro celý svět, snový i reálný. Sen je ohledně jí rozpolcený: má ukončit její existenci, nebo ji nechat být a najít za její pomoci zbývající uprchlé sny? Starý Morfeus by měl jasno hned. Ale Sen se za svého uvěznění změnil.
Výborný casting
Jestli něco vynáší The Sandman až do nebeských výšin, jsou to herci. Zejména Tom Sturridge, který byl obsazen do hlavní role Sna. Uvězněný Sturridge působí křehce, až étericky, až do chvíle, kdy Morfeus poprvé promluví hlubokým hlasem, který k němu zdá se ani nepatří, ale který naprosto odpovídá tomu, že hovoří jeden z Věčných. Sturridge zvládl Sna s přehledem: je sice o něco pohlednější a přívětivější, než pán Snů na stránkách komiksu, ale nese se přesně s tou aurou mocné bytosti, s jakou se nosí komiksový Sandman.
Záporáka první poloviny série, Johna Dee, si zahrál David Thewlis. Jeho výkon blázna, závislého na síle Sandmanova rubínu, byl výborný. Jediné, co mi trošku vadilo je fakt, že si zahrál už druhou zápornou postavu v DC vesmíru: byl i bůh Ares v hrané Wonder Woman. Jako by bylo herců na světě málo…
Za zmínku rozhodně stojí i Boyd Holbrook, který si střihl roli Korinťana, noční můru, které se podařilo uprchnout a zůstat v říši lidí. Holbrook dokázal výborně skloubit sympatického muže s psychopatickým vrahem, vypichujícím svým obětem obě oči.
Z ženských postav musím ocenit zejména Kyo Ra, hrající Rose Walker alias snový vír. Sice vypadá úplně jinak, než v komiksech – má černé vlasy s barevnými dredy, ale zahrála sympatickou, milou, odhodlanou hrdinku, které se dalo fandit až do samého konce.
Společně s ní padl dobrý výběr i na Smrt. Kirby Howell-Baptiste ji zahrála přesně s tou laskavou něžností, s jakou Smrt převádí zesnulé do jiného světa. Jeden by skoro doufal, že až přijde ten pravý čas, přijde si pro něj právě ona. A epizoda, ve které si dobírá Sandmana, který si přišel pro radu ke staršímu sourozenci, je i díky ní opravdu skvělá.
A ještě jednu postavu tu musím vypíchnout. Morfeova sourozence Touhu si zahrál Mason Alexander Park – nebinární herec, a nutno říct, že perfektně. Musíte se sami sebe ptát, zda je to muž nebo žena – a v konečném důsledku je to vlastně jedno, protože hravá, škorpivá Touha je prostě Touha, a pobláznit může úplně kohokoliv.
Odklon od komiksu?
Je The Sandman přesnou adaptací komiksu? Není. Jako u všech zpracování původních děl i tady se autoři odklonili od původního díla, ale nenásilně a tak, že to vlastně nevadí, či je to rovnou pro pochopení příběhu i neznalým divákem lepší a přehlednější. Pár změn tu ale vyjmenuji, čistě pro pořádek.
Jak už je pomalu zvykem, u mnoha postav došlo ke změně pohlaví nebo pleti. V komiksu je např. John Constantine, zde místo něj do seriálu dali Joannu Constantine (Jenna Coleman). Rose je v komiksech bledá blondýnka, Unity (Sandra James-Young) je rusovláska a její dítě je počato jinou cestou. Lucienne (Vivienne Acheampong) je v komiksech bílý knihovník Lucien, a není tak schopný, jako jeho ženský ekvivalent. I Smrti se změnila barva kůže. Na celkovém příběhu tyto zásahy ale de facto nic moc zásadního nemění.
Sen také nebyl v komiksech vězněn přes 100 let, ale 70 let. Tato změna je pochopitelná, protože autoři přivedli Sna do dnešního světa, místo do 80. let. Zajímavější je v seriálu také linka Burgessovy milenky Ethel (Joely Richardson), z Lucifera (Gwendoline Christie) udělali ženu, která sama vládne celému peklu (v komiksech jsou v Pekle vládci tři – jeden z nich, Azazel, se v seriálu objeví a je skvěle naanimovaný). Burgess (Charles Dance) v komiksu zemřel na infarkt. Korinťan je v komiksech méně významnou postavou, která Morfeovi reálně nedokáže ublížit. A třeba takový John Dee, alias Doctor Destiny, je v seriálu méně brutální a více blahosklonný. A Lytu (Razane Jammal) a její linku museli předělat úplně: už jen proto, že se sice The Sandman odehrává ve světě, ve kterém existují i třeba Batman a Superman, ale autoři nechtěli superhrdiny do Netflixovské série přímo zapojovat.
Seriálu je mnohými vyčítáno nadměrné zobrazení LGBT+ komunity – jako by homosexuální vztahy převažovaly nad těmi heterosexuálními. Nicméně Gaiman zahrnul LGBT+ témata již do komiksu, který byl v době, kdy vycházel (1989-1996), tímto velmi kontroverzní. Gaiman to ospravedlňuje tím, že má gay i trans přátele, a že chtěl do světa Sandmana přivést právě to, jak on své okolí vnímal, reprezentovat je tam. Každopádně ty, co nečetli komiks, to asi překvapilo, ty, co s ním již měli co dočinění, o dost méně.
Nadpozemský zážitek
Nedivím se těm, kteří seriál zkoukli na jeden zátah a hned si ho dali podruhé, kdybych na to měla čas, udělala bych to také. Epizody nekončí přímo cliffhangery, které by vám nedaly spát, ale příběh vám učaruje a chcete vědět, co bude dál, případně se znovu a znovu kochat pomalým tempem vyprávění a vizuálem. The Sandman je už 14 dní v TOP 10 seznamu na Netflixu, a něco mi říká, že tam ještě dlouho zůstane, a zcela zaslouženě. Pokud jste jej ještě neviděli, a fantastické světy vám nejsou cizí, neměli byste si ho nechat ujít.
The Sandman
Éterický a napínavý příběh pána Snů, Věčného Morfea. Skvělé herecké výkony i vizuál, který bere dech. Skutečná seriálová lahůdka!
PLUSY
- Tom Sturridge a Boyd Holbrook
- Nádherný vizuál
- Podobnost s komiksem
MÍNUSY
- Malé změny v postavách
1 Comment