Na západní frontě klid: nový pohled na nestárnoucí klasiku

Pokud nežijete někde pod kamenem a dávali jste ve škole alespoň trochu pozor, není vám jméno německého spisovatele Ericha Maria Remarquea neznámé. Tři kamarádi, Černý obelisk, Vítězný oblouk, to vše jsou díla, kterými se zapsal do dějin světové literatury. Nejznámější je ovšem jeho román Na západní frontě klid: kniha, která popisuje utrpení a bezmoc vojáků, bojujících v nesmyslné a zdánlivě nikdy nekončící zákopové válce.

Vzhledem ke svému významu není divu, že byla kniha již třikrát filmově zpracována. Na západní frontě klid z roku 1930 dokonce vyhrál Oskara za nejlepší film a nejlepší režii. Televizní verze Na západní frontě klid z roku 1979 je pro nás Čechy zajímavá tím, že se z velké části natáčela v Československu, a sice v Mostě, který zrovna procházel demolicí.

A teď je tu rok 2022, a Netflix nám přináší další zpracování této nesmrtelné klasiky, a opět se záběry z českých luhů a hájů.

Válka do modra

První světová válka je v plném proudu, a Paul Bäumer (Felix Kammerer) a jeho kamarádi a spolužáci, ovlivnění propagandou, plní odhodlání a očekávání nastupují k německé armádě. Od první chvíle se jim ale jejich představy o službě vlasti bortí: setkávají se se smrtí, špínou a celkovou nesmyslností celé války. Paul v zákopech zápasí nejen s nepřáteli, ale také sám se sebou a svou vlastní, událostmi pošramocenou, psychikou.

Film Na západní frontě klid se ale nevěnuje jen Paulovi (navzdory tomu, že kniha je psaná z jeho pohledu) a jeho kamarádům. Druhá dějová linka se točí kolem politika Matthiase Erzbergera (Daniel Brühl) a podepisování mírové dohody se Spojenci. Erzberger je založen na reálném německém politikovi. Je postavou, která se války přímo neúčastní, ale která přišla kvůli bojům o syna, považuje zákopy za masomlýnek na lidské bytosti a chce boje za každou cenu zastavit. Jeho linie funguje jako mírné odlehčení jinak velmi silného tématu.

Celý film má namodralý nádech zdůrazňující utrpení, kterým si vojáci museli projít. Veškeré zobrazení války je velmi syrové a naturalistické (film má rating R), nechybí tuny vody a bahna. Je doprovázeno hudebním doprovodem od Volkera Bertelmanna: tři tóny, které občas zazní ve sledu za sebou, vzbuzují husí kůži (a mírně připomínají zvuky, které vydávají tripody ve Válce světů). Kamera Edwarda Bergera je výtečná, záběry jsou nápadité a velmi umělecky pojaté. Kdyby nebyly tak strašné, byly by skoro až nádherné.

Zpracování, které neurazí

Herecké výkony jsou skvělé, ať se již jedná o hlavního hrdinu s tváří Felixe Kammerera, Daniela Brühla nebo Albrechta Schucha jako Paulova nejlepšího přítele, polského ševce Katczyńského. O to více zamrzí, že se s vojáky člověk vlastně během celého filmu úplně neztotožní. To, co se na obrazovce odehrává, je strašné. Ale díky tomu, že „neslyšíme“ Paulovy myšlenky tak, jako v knize, jsme částečně ochuzeni o boj, který se v něm odehrává. Kammerer hraje perfektně, ale i přes veškerou snahu zobrazit rozkol ve tváři, nedokáže vzbudit stejné emoce, jako jeho románový ekvivalent.

Ono celé je to vlastně jiné než předloha: není to přímo zpracování knihy, ale její adaptace. Což se přiznám, že mi tu po dlouhé době úplně nevadilo, protože Remarque chtěl prostě ukázat hrůzu bojů a co s člověkem dělají, a to se zde povedlo.

Nicméně, čekala jsem, že si u Na západní frontě klid vypláču oči, ale nestalo se tak. A to ani ve scénách s úmrtími Paulových blízkých přátel, ani u záběru se sebevraždou (která v knize explicitně není). Film je to výborný, a rozhodně by jej každý měl vidět, a to v německém originále. Ale bohužel není takový, jak se čekalo, a původní verzi z roku 1930 rozhodně nepřekonal.