Loterie a jiné povídky představuje to nejhorší v nás

Příběhy, ve kterých není zlo hmatatelné, nebo není přímo zřejmé, jsou velmi oblíbené. Své o tom ví Stephen King, který si na tom přímo postavil kariéru. Ještě před ním tu ale byla Shirley Jacksonová (Dům na kopci), americká spisovatelka, žijící v letech 1916-1965. Její příběhy jsou napsané tak, že by se vlastně mohly stát každému z nás, a to nejen v její době, ale i v té naší. A díky Argu si je nyní ve sbírce Loterie a jiné povídky nyní můžete, v překladu Miloše Urbana, přečíst sami.

Lidská zloba a zášť

Loterie a jiné povídky je rozdělena do čtyř úseků, celkem v ní nalezneme 24 povídek. Některé jsou delší, ale většinou mají kolem dvou až šesti stránek, a každá se točí kolem úplně jiných postav. Podobně jako improvizační divadlo končí povídky pointou, dále více nerozváděnou, a nechávají tak volný prostor čtenářově fantazii.

Něco však mají přece jen všechna tato dílka společné: jsou plná symbolismu a situací, dohnaných do naprostého extrému. Hlavními ,,hrdiny” jsou většinou otloukánci, nechající se vmanipulovat do nekomfortních situací. Povídky nejsou vyloženě hororové (i když pár takových se tam také najde), ale spíše nepříjemné a mrazivé, pokud si představíme nás v situacích, které tam nastávají. Jsou plné předsudků, rasismu, závisti, zlovolnosti, nenaplněných snů a místy i násilí, jako by se autorka snažila přijít na kloub tomu, kde se to v lidech vlastně bere. Jen to nikdy přímo nerozklíčuje.

Nadčasové zlo

Při čtení vás skoro ani nenapadne, že se vše odehrává před nějakými sedmdesáti, osmdesáti lety. Místy vás sice zarazí, že tam lidé nemají moderní technologie, ale je až zvláštní, jak se ty jejich běžné životy vlastně ani moc neliší od těch našich. Jacksonová se ale nepustila jen do dospělých, ale vzala si na paškál i děti: např. v povídkách Renegátka nebo Černokněžník si pohrává s vnímáním násilí očima právě těch nejmenších, a popravdě to mě na tom mrazilo úplně nejvíc. Ona i sama Loterie, poslední a tak trochu hororová povídka ve sbírce, útočí na nejnižší lidské pudy, a pokládá si otázku, zda by se některé tradice neměly pohřbít hodně, hodně hluboko. Její téma je tak závažné, že byla dokonce ve své době zakázána v Jižní Africe.

Co se týče stylu, Loterie a jiné povídky je napsaná s jistou lehkostí a řádky ubíhají velmi rychle: možná až trochu moc rychle vzhledem k rozsahům textů. Jacksonová píše velmi dobře a je škoda, že nevydala více románů, protože delší podoba by jejím příběhům slušela. V této sbírce se začtete do povídky a rázem je jí konec (a někdy vám ani nepřijde, že je to vlastně konec…). Zároveň autorka nikde nic zbytečně nevysvětluje, a tak pokud vás nebaví hledat za psanými řádky nějaký vyšší smysl, kniha vás asi moc neosloví.

Kniha pro deštivá odpoledne

Loterie a jiné povídky je knihou vhodnou pro ty chvíle, kdy nemáte moc času, ale venku třeba prší a chcete se na pár minut věnovat nějaké té četbě. Váš zážitek totiž nijak nepokazí, pokud si přečtete jednu povídku a ke knize se vrátíte až o měsíc později a přečtete si další. Pokud se nad knihou nechcete více zamýšlet, asi se jí raději vyhněte, ale pokud vás fascinuje lidské chování a občas dumáte nad jeho důvody, případně pokud máte rádi lehké mrazení v zátylku, vyvolané nezodpovězenými otázkami, určitě po knize sáhněte, nebudete zklamaní.

Děkujeme nakladatelství Argo za věnování recenzního výtisku.