Zmijozel je obecně považován za kolej černokněžníků a zlých – a ačkoliv by neznalý tento stereotyp snadno přijal za pravdu, není tomu tak doslova. Ano, ano… teď si jistě zcela neomylně vzpomínáte na Toho-jehož-nesmíme-jmenovat. Nemůžeme nicméně zapomenout ani na další významné kouzelníky, kteří dokázali velké věci třeba při snaze zastavit zlo.
Co se týče zelené koleje hada, je samozřejmě lepší nešťouchat do vosího hnízda. To, že by se vám jakákoliv provokace zmijozelských opravdu nevyplatila – a co víc: vrátila by se vám i se řádnými úroky, již mnozí dávno vědí, a tak pro ně jdeme s křížkem po funuse, tak říkajíc. Věříme však, že ne každý si pamatuje na zmínku o Regulovi Blackovi či snad legendárním Merlinovi, kterého může přiřadit bájím snad jenom nějaký nečara. Zmijozel je kolej ambiciózních, cílevědomých a ctižádostivých a bezpochyby odchovala mnoho čarodějů, které bychom jen tak na ulici určitě potkat nechtěli. Nesmíme však opomíjet i ty, kteří motto „účel světí prostředky“ nezastávali.
„Nebo to bude Zmijozel, kde nastane tvá chvíle – ti ničeho se neštítí, by došli svého cíle.“
Moudrý klobouk
Andromeda Tonksová
O dvou sestrách Blackových je bezpochyby známo z filmů i knih naprosto jasně všem – a to ani nebylo třeba zdlouhavě bádat po nenápadných zmínkách. Bellatrix i Narcissa byly dvě ze třech dcer Druelly a Cygnuse III. a taktéž byl jejich kolejí Zmijozel. Jak je právě v tomto prastarém rodu kouzelníků zvykem, silně si zakládají na čisté krvi, a tak je logické, že takovými mudlorozenými čaroději naprosto pohrdají. Andromeda však tyto hodnoty s ostatními nikdy nesdílela, čímž si ovšem vysloužila nepříliš respektované postavení v rodině. Vše poté vyvrcholilo při sňatku s Tedem Tonksem – kouzelníkem z mudlovské rodiny. Těžko říci, jestli byla poté prohlášena dříve za krvezrádkyni a poté vyděděna, nicméně tak či tak se s její podobiznou na tapiserii v domě na Grimmauldově náměstí 12, podobně jako v případě Siriuse, jednoduše nesetkáme – a teď je jasné i proč.
Ačkoliv měla vyhnaná Andromeda s Blacky společnou jen neskutečně věrnou podobu s Bellatrix (což Harryho ostatně při jejich prvním setkání také pěkně vyděsilo), k rodině ji už nic netáhlo – alespoň zdárně. Společně s Tedem počali a vychovali jedinou dceru Nymfadoru, budoucí bystrozorku a manželku Remuse Lupina. Před válkou se aktivně angažovala ve Fénixově řádu a po smrti dcery, zetě i manžela, kteří padli za oběť ve válce, jí zbyla jediná vzpomínka na ně: maličký vnuk Teddy Remus Lupin. Toho se ujala a vychovala jej. Není tak pochyb, že je tato žena s velkým srdcem nádherným příkladem toho, jak je důležité se nenechat jen tak zmanipulovat ostatními.
Merlin
O jednom z nejvýznamnějších, ne-li vůbec nejmocnějším kouzelníkovi všech dob víme z hlediska kouzelnického světa jen velmi málo. Není přesně jisté, kdy, kde a ani komu se narodil. Přesto však měl nastoupit do Bradavic krátce po jejich vzniku, a tak je vysoce pravděpodobné, že jej učil samotný Salazar Zmijozel. Ačkoliv zakladatel hadí koleje opovrhoval mudly, a dokonce usiloval o vystrnadění čarodějů z mudlovských rodin ze společnosti, jeho učenec, zastával více dobrosrdečné hodnoty. Naopak chtěl docílit propojení těchto dvou zcela rozdílných společností – proto ostatně založil Merlinův řád.
Kouzelníci tedy skutečně v jednu dobu žili společně bok po boku s mudly. Měli jim vypomáhat se záležitostmi, se kterými by si bez kouzel neporadili na oplátku za to se nemuseli skrývat před světem. Jak to však bývá, co obyčejní lidé nechápou a nedokáží to nějak ovládnout, z toho dostanou postupem času strach a začnou se snažit o to, aby to jednoduše nebylo. Snad každý si dokáže vzpomenout na církví tažené lovy na čarodějnice, o nichž jsme se učili v hodinách dějepisu. Právě s takovými se komunita kouzelníků musela potýkat a v zájmu vlastního bezpečí se raději stáhli do ústraní, kde také už zůstali.
Mimo jiné působil také jako rádce krále Artuše u kulatého stolu. Na druhou stranu se ale jeho nepřítelem stala Artušova nevlastní sestra Mogan le Fay (nebo jednoduše Morgana, chcete-li). Přestože toho o ní není známo příliš, víme, že šlo o talentovanou čarodějku v oblasti temné magie a lékouzelnictví. Rovněž byla zvěromág a dokázala tak na sebe brát podobu ptáka aniž by potřebovala lektvary. Černá magie nebyla obecně odvětví kouzel, kterému by Merlin moc fandil, což také mohlo být snadným pojítkem k porážce královy příbuzné.
Vedle toho všeho byl Merlin v oblasti tvorby kouzel, věštění, neverbální magie a porozumění starodávným runám jako doma. Přezdívaný „Princ zaklínadel“ má na svědomí invenci několika významných kouzel – vzpomínáte na expelliarmus? Jo, tak za to vděčí kouzelníci právě Merlinovi. Dodatkem: jeho podobizny visí minimálně ve dvou provedeních v Bradavicích a jednu lze dokonce získat ve sbírce kartiček z čokoládových žabek. Musel být jednoduše tak významný, že řada kouzelníků i celá staletí po jeho smrti stále používají frazémy účtované právě na jeho jméno: „u Merlinových vousů!“
Regulus Black
Z odbočky do historie se zase vracíme zpět, a to rovnou k druhému a také poslednímu Blackovi, o kterém si tu dnes něco přečtete. Výběr jmen potomků po názvech hvězd se nevyhnul ani dvěma bratrům, z nichž byl právě jeden vypálen z rodné tapiserie pryč. Geny se však nezapřou a ačkoliv byl Regulus Arcturus Black staršímu Siriovi nápadně podobný vzhledem, povahou byli naprosté protipóly. Dává tedy smysl, že se právě Sirius Black ocitl v Nebelvíru, kde mohl v klidu a míru hájit práva mudlů, a Regulus zase ve Zmijozelu, kde rostla jeho loajalita vůči Pánovi zla. Rovněž se během let v Bradavicích stal předním členem Křiklanova Klubu a chytačem za Zmijozel.
Do řad Smrtijedů hrdě vstoupil již v údajných 16 letech, avšak časem se jeho ideály začaly od těch Voldemortových ubírat trošku jiným směrem. Byl téměř na bodě zlomu – stačila by jen jedna malá kapička, aby zradil a stalo se. Když vypůjčil Vy-víte-komu svého milovaného skřítka Kráturu, aby následně zjistil, že se z něj po tu dobu stal pouhý pokusný králík, rozhodl se pátrat po viteálech a zničit je.
Osudnou se mu stala jeskyně, kam s sebou svého skřítčího služebníka vzal. V té samé jeskyni o mnoho let později proplouval po tom samém jezírku i Harry Potter s Albusem Brumbálem v domnění, že zde naleznou viteál – medailon. Oni by jej byli i nalezli, nebýt faktu, že tam už někdo před nimi byl, a to právě Regulus, který vypil lektvar, pod nímž se nacházel ten pravý medailon. Aby Pán zla nic neodhalil, nahradil originál za kopii, do níž vložil omluvný dopis. Viteál následně svěřil Kráturovi, ať jej odnese k nim domů, ale ať se o něm nikomu ani slůvkem nezmiňuje. Poslední, co mladší z bratrů Blackových ve svých 18 letech učinil, bylo shýbnutí se k jezeru, aby se mohl napít – tam ho ale stáhly paže nemrtvých pod vodu a utopili jej. Jen Kráturovo silné pouto k pánovi a jeho slibu mu zachránilo život.
Horácio Křiklan
Jako jeden z mála členů čistokrevných rodů kouzelníků se měl Horácio Křiklan narodit zhruba na přelomu 20. století. Ačkoliv jej rodina vedla v tradičních ideálech, že mudlové a mudlovští kouzelníci mu ani nestojí za pozornost, po příchodu do Bradavic si Horácio na tyto věci vytvořil vlastní názor. Aktivně se tedy přátelil s kouzelníky z různých rodin, což jeho rodiče neschvalovali, ale nemohli mu v tom nikterak zabránit. Křiklan si tak už ve svých mladých letech začal kolem sebe tvořit společenství lidí, „kteří mu za to stáli.“ Nikdy se nehnal za obrovskými cíli. Stačilo mu nenápadně tahat za nitky zrovna tam, kde mu to zrovna vyhovovalo, pokud z toho měl mít nějaké ty výhody.
Studium nadaného lektvaristy započalo ve stejnou dobu jako to Brumbálovo, a tak nebylo žádným velkým tajemstvím, že ti dva měli velmi pevný přátelský vztah. Podobně jako Brumbál, i on začal po absolvování studia učit v Bradavicích, a to konkrétně lektvary. Ani tehdy se nic na Křiklanově povaze nezměnilo, díky čemuž vznikl tzv. „Křikův Klub.“ Zde si kolem sebe držel své oblíbence, aby z toho mohl zase na oplátku něco mít. Zároveň těmito setkáními utužoval i vztahy mezi studenty, nicméně ty, kteří to štěstí, aby Horáciovi padli do oka, neměli, profesor zase jaksi přehlížel tak, že si ani v mnoha případech nepamatoval jejich jména.
Mezi prvními členy Křikova Klubu byl i Tom Rojvol Raddle – budoucí Pán zla. Ten chtěl využít Křiklanových znalostí v oboru černé magie pro tvorbu viteálů, přestože si to Horácio nechtěl přiznat. Při vzestupu Lorda Voldemorta se Křiklan za informace, které Tomovi tehdy poskytl natolik styděl, že svou vzpomínku na ten den záměrně změnil, aby jej tolik netížila. V dalších letech se však v rámci svého působení mezi oblíbenci setkal i s Harryho budoucí matkou a Severusem Snapem. Oba považoval za významné a talentované studenty, a tak nebylo pochyb, že ho Lilyina smrt hluboce zasáhla.
Navzdory faktu, že byl profesor lektvarů a ředitel zmijozelské koleje v Bradavicích po dlouhou dobu před Smtijedy v bezpečí, se rozhodl Bradavice opustit a dát se na odpočinek. Stalo se tak právě proto, že Pán zla měl být již nadobro pryč, když byl maličkému Harrymu teprve jeden rok, nicméně, jak Křiklan tušil, porážka Lorda Voldemorta tehdy nebyla definitivní. Začal se tak schovávat v opustěných mudlovských obydlích, neboť měl strach že by jej Voldemortovi přívrženci mohli začít hledat. Důvodů by totiž pár bylo: jednak byl Horácio Křiklan opravdu nadaný lektvarista a jednak šlo o tu věc s viteály, na které mu tehdy dal v podstatě návod.
Brumbál měl s Křiklanem ale také své plány. Potřeboval tu pravou vzpomínku, co by ve věci Toho-jehož-nesmíme-jmenovat ustanovila jednoznačnou pravdu. Na to využil Harryho a také záminku bezpečí. Po dlouhém přesvědčování Harry nakonec uspěl za pomocí lektvaru Felix Felicis (tekuté štěstí). Křiklan znova učil lektvary (Snape zase vysněnou obranu proti černé magii) a po smrti Brumbála se ujal i vedení zmijozelské koleje. Při bitvě o Bradavice se tak znova setkal s tím, kdo tak dlouho tížil jeho svědomí. Tentokráte však proti němu stanul po boku profesorky McGonagallové a Kingsleyho Pastorka jen aby s ním mohl o chvíli později skoncovat sám Harry Potter.
Severus Snape
Jméno, které v některých budí hrůzu, v jiných respekt: Severus Snape. Byl to syn čarodějky a mudly – alkoholika. Snad za to mohly agresivní výstupky jeho otce, že v mladém Severusovi začala pomalu růst nenávist vůči mudlům a mudlovským čarodějům. Přesto se v jeho životě objevila jedna výjimka v podobě zrzavé dívky Lily Evansové. Ta pocházela z mudlovské rodiny, ale rozuměli si a v něm tak zaplála dětská, platonická láska. Jejich přátelství vydrželo i v Bradavicích, navzdory tomu, že se Lily ocitla v Nebelvíru a Severus zase ve Zmijozelu.
Rozdílné koleje však v průběhu let jejich postoj ke světu přeci jen ovlivnily a hlavní podíl na tom měli hlavně jejich blízcí přátelé. Zatímco Lily poznala mladého Jamese Pottera a Poberty, Snape se přátelil s temněji smýšlejícími studenty, jako byla Bellatrix Blacková a Lucius Malfoy. To se ostatně podepsalo i na chvíli, kdy si ze „šprta Srabuse“ začali Pobertové dosti nevybíravým způsobem utahovat. Lily se chtěla Severuse před nimi zastat, ale když ji Snape namísto vděku nazval „mudlovskou šmejdkou,“ jejich přátelství rázem skončilo. Tehdy si zároveň vedl vlastní deník „Prince dvojí krve,“ kam si tehdy psal vlastní zápisky na lepší tvorbu lektvarů. Tam si dokonce zapsal i vlastnoručně vytvořená kouzla a jejich protikouzla.
Krátce po úspěšném ukončení studia se Severus přidal do řad Smrtijedů, kde by byl i zůstal, nebýt věštby, co mluvila o chlapci mocnějším, než byl sám Pán zla. Severusovi rychle došlo, že by Voldemort mohl začít usilovat o smrt Harryho Pottera, čímž by se jeho dávná láska, Lily, dostala do smrtelného nebezpečí. Když u svého pána neuspěl s žádostí o milost, rozhodl se ještě v poslední naději obrátit k poslednímu kouzelníkovi, z nějž měl i Ten-jehož-jméno-se-nesmí-vyslovit strach.
Brumbál sice poskytl rodině Potterových azyl v Godrikově dole, ale nebylo to nic platné; Pán zla je i tak našel a hodlal zabít všechny živé v tom domě. Nepočítal však se sílou mateřské lásky. Ta nejenže ochránila maličkého Harryho, ale dokonce samotného Voldemorta připravila o obrovskou část jeho moci, neboť se kletba odrazila. Zdrcenému Snapeovi nezbývalo nic jiného, než chránit i tu poslední vzpomínku, co mu po Lily zbyla: Harryho.
Během let působení v Bradavicích nakonec nastoupil do prvního ročníku i chlapec, který přežil – a který byl až nepříjemně podobný svému otci, a to jak vzhledem, tak i chováním. Jen ty oči. Ty měl po matce. Jen kvůli nim chránil Harryho Pottera až do poslední chvíle, a když se Pán zla po Turnaji tří kouzelníků zase vrátil zpět, ujal se Snape role dvojitého agenta. Informace, které mu poskytla temná strana, ihned předal Fénixově řádu.
Zároveň byl nucen plnit opravdu náročné úlohy, aby tak dokázal loajalitu Lordu Voldemortovi. Jedním z nich bylo zařízení smrti Albuse Brumbála, který byl však o krok napřed a se svou vlastní smrtí počítal. Zatímco se pak Snape ujal vedení nad Bradavicemi, Harrymu se stále tajně pokoušel pomáhat při honbě za viteály. To přetrvalo až do závěrečné bitvy o Bradavice, kde jej sám Pán zla usmrtil, neb jen tak byl přesvědčen, že si získá loajalitu té vůbec nejmocnější hůlky: bezové. Když pak Voldemort místo opustil, Harry přispěchal Severusovi na pomoc. Ten mu poskytl své slzy coby vzpomínky na vše a Harry se tak konečně dozvěděl celou pravdu.
Na závěr chci dodat, že je tento seznam postaven z čistě subjektivního hlediska. Pokud máte svůj vlastní, můžete se o něj s námi podělit v komentářích, nebo si napsat o další tématické náměty.
