„Expecto patronum!“ – byť je tato dvě slova velice snadné vyslovit, samotné kouzlo se řadí k jednomu z vůbec nejtěžších zaklínadel. A není ani divu. Jak je kouzelníkům známo, tak jen ten čistého srdce, kdo je odvážný natolik, aby se chrabře postavil těm nejhorším děsům a můrám, může ve svém nitru najít opravdovou sílu, aby se zjevil patron nebo přinejmenším světelný štít, nabitý pozitivní silou. Ti z vás, kteří jsou v knihách dobře znalí, mohou s tímto tvrzením jen souhlasit, přestože je tu pár ale. Jak to však u filmů bývá, tam se zpravidla celý děj nevejde a některé prvky, které by mohly být zajímavým ozvláštněním, nebo přímo důležitým vysvětlením konkrétního úseku příběhu, chybí. Je tak pochopitelné, že těm, kteří spoléhali právě na hranou verzi celé ságy, mohlo něco málo uniknout. Pojďme si to tedy postupně vysvětlit.
„Soustřeď se. Pátrej v minulosti. Máš vzpomínku? Nech ji, ať tě naplní. Ztrať se v ní – a pak vyslov zaklínadlo: expecto patronum.“
Remus Lupin
Přestože jsme byli svědky toho, že patronovo zaklínadlo dokázali vyčarovat i ti, o jejichž statečnosti by se dalo silně pochybovat, víme dobře, že je podstatou správného zvládnutí celého kouzla vzpomínka, a to ne jen tak ledajaká! Musí jít o pozitivní vzpomínku. Vzpomínku natolik silnou, aby dokázala zahnat strach, temnotu a zlo. V mnoha případech čistý světelný štít k zahnání nějakého toho mozkomora naprosto stačí. Zformovaná podoba patrona je však vyšší úroveň, která o nás může mnoho vypovědět, ale kromě střetu s azkabanskými strážemi nám také může posloužit k dalším účelům. Zatímco genetické predispozice pro konkrétní podobu patrona nebyly potvrzeny, důležitou roli ve výsledné podobě zvířete hraje symbolika. Má totiž symbolizovat nás. Přesněji pak nějakou naši vlastnost či charakteristický rys, bez nějž bychom nebyli tím pravým originálem jedince. Dává tedy smysl, že takový Remus Lupin záměrně neukazoval podobu svého patrona, neboť by okolí mohlo pojmout podezření, kým ve skutečnosti byl. K tomu se také váže změna podoby patrona. Ta obvykle nastává po silném emocionálním zážitku, jako bývá třeba trauma nebo láska. Nemusí to tak však být vždy – příkladem je takový Severus Snape a George Weasley. Patron přeživšího dvojčete zrzavých vtipálků se, stejně jako patron jeho zesnulého bratra, zformoval do podoby straky. Po smrti bratra a zároveň i nejlepšího přítele již však nikdy patrona nevyčaroval. Snape, jehož patron se shodoval s podobou patrona Lily Potterové. Na druhou stranu se však Lilyina laň ani po zamilování se do Jamese Pottera nezměnila ve dvanácteráka, a tak zjevně zůstane navždy záhadou, co je tou pravou příčinou jeho proměny.
Vyjma záchrany před dechberoucím polibkem se náš patron může stát němým průvodcem dle přání sesilatele, o čemž jsme se opět mohli přesvědčit v případě Severuse Snapea. Nebýt jeho, Harry a jeho přátelé zřejmě ještě doteď pátrají v lese po meči Godrika Nebelvíra. Další roli posla může splňovat dokonce i v neúplné podobě, coby levitující koule světla. V tomto případě může dosti efektivně konkurovat mudlovskému diktafonu bez nutnosti chaotického shánění baterek – a to se vyplatí! No dobrá. Teď zas trochu vážně. Kdo je tedy hoden? Těžko říci. Obecně vzato by se dalo tvrdit, že je teoreticky třeba mít v sobě alespoň kapku dobra, aby se zaklínadlo vůbec podařilo a z hůlky vytryskl bělavý obláček. Takový Rubeus Hagrid kupříkladu nebyl schopen svého patrona vůbec vyčarovat, ačkoliv kouzlo alespoň v základní podobě zvládl. Nyní se však dostáváme k hlavní otázce, jejíž odpověď vás jistě věru zajímá. Jak vypadá patron Draca Malfoye? Obávám se však, že vás v tomto okamžiku budu muset zklamat. Nejenže se tomuto chlapci dle knih a ani filmů patrona nikdy vyčarovat nepodařilo, ale patrně by se mu to ani nikdy nepovedlo. Proč? Jak již bylo řečeno – přesné faktory, co by úspěšnost kouzla ovlivňovaly sice od A do Z známy nejsou, nicméně už jen kvůli životu, jaký byl nucen mladý Malfoy žít, by bylo nad slunce jasné, že on jednoduše dostatečně silnou vzpomínku neměl. Jeho následný příchod do řad Smrtijedů pak bezpochyby zatloukl poslední hřebíčky do rakve a jeho patron, pokud by někdy nějaký mohl být, definitivně upadl do propasti osamění. Aby se však neřeklo, že končíme tak pesimisticky, přeci tu jen něco je. Pokud by Dracův patron měl být, patrně by šlo o draka, jak již jeho jméno napovídá, nebo o bílého páva, neboť právě ten je hlavní ozdobou sídla Malfoyů.
Překvapily vás informace o kouzelnickém světě, nebo jste si jen potvrdili to, co jste již dávno znali? Zajímala by vás další podobná témata? Podělte se o svoje myšlenky v komentářích!