Jak mi Komiksový náčrtník 2 poskytl kurz kreslení komiksů

Přemýšleli jste někdy o tom, že byste rádi kreslili vlastní komiks, ale neumíte moc kreslit? Kurzy se vám zdají drahé, časově náročné nebo se snad na ně stydíte chodit? Ať už jsou vaše překážky jakékoliv, dokud s kreslením nezačnete od základů a pořádně, nikam se nepohnete. Kniha Komiksový náčrtník 2 je pokračováním úspěšného prvního dílu a nabízí sérii praktických úkolů a teoretických poznatků, které vás mají posunout a zdokonalit. Jakým způsobem toho chce docílit? Je to vůbec možné?

Kreslení je dovednost, která se dá naučit. Každý umí kreslit – někdo kreslí v hádankách (Je to kachna? Člun?) a někdo zkrátka vyšvihne Monu Lisu jedním tahem. Jako každá dovednost i kreslení potřebuje čas a trénink. Pokud má někdo talent, cesta za získáním dovednosti pro něho může být kratší nebo rychlejší. Není však pravdou, že někdo ,,to tam prostě nemá” a že někdo ,,zkrátka neumí kreslit a hotovo”. To jsou jen lidé, kteří to vzdali. Autor knihy, Petr Kopl, to ale nevzdal a dnes je jeho dovednost kreslit na takové úrovni, že se s tím může živit a své zkušenosti předávat dál.

Přísaha: Přísahám, že ať se v této knize dovím jakékoli tajemství, nikdy to neovlivní to, jak komiksy čtu, a ačkoli půjdu údolím pokušení, budu si komiks nejdříve užívat a až potom hodnotit.

Komiksový náčrtník, str. 6

Na co kniha navazuje?

Začínat by se mělo od začátku, takže vám stručně shrnu první díl. Proběhlo představení různých tužek, per a fixů, úvod do perspektivy, rozebírání konkrétních komiksových příkladů a vysvětlování terminologie, kreslení částí těla v pohybu, emoce v obličeji, důležité poznatky ohledně polarizace hrdiny, zjistili jsme, že na hrdinu neprší, že na hrdinu tedy jako občas i prší, kreslení dětských postav, typy bublin a jejich použití, lettering, rozložení panelů, konstrukce příběhu a lekce s názvem Praktická teorie barev. Už v prvním díle nás čekalo několik prázdných stran, kam jsme si mohli ihned něco nakreslit nebo se o to alespoň pokusit. Asi by bylo vhodné začít právě prvním dílem. Některé věci se sice v druhém díle recyklují, ale to neznamená, že druhý nemá co nabídnout.

Čmárám, čmářáš čmáráme

V úvodu druhého dílu začínáme s něčím tak primitivním a přitom tak zákeřným, jako jsou rovné, šikmé a svislé čáry či základní geometrické obrazce, a v těchto útvarech se pokoušíme aplikovat přítlak i volnější provedení tahu. Překvapilo mě, že toto nebylo v prvním dílu, protože je to skutečně základ, bez kterého se to neobejde. Jak byste chtěli stínovat šrafováním, když nezvládnete ani nakreslit několik rovnoběžek vedle sebe, že? Navíc všechno kolem nás je složeno ze základních geometrických tvarů. Stačí se jen na věci kolem sebe umět správně dívat. Tak už ale zpět k práci, tužku do ruky, hezky sedět a tvoříme jednu čáru vedle druhé – raz, dva, raz, dva!

Perspektivní perspektiva aneb zkouška trpělivosti

Mnohem náročnější pro mě bylo pochopit perspektivu tak, jak byla v knize popisována. Mám za sebou nějaké základy kresby a nevycházím tedy jen z této publikace, takže vím, co tím chtěl autor říci, ale obávám se, že pro člověka v tomto směru takřka nepolíbeného to může být náročné. Je to vysvětlené hezky, to ano, ale zrovna perspektivu se člověk mnohem lépe učí, když má vedle sebe někoho, kdo mu dává okamžitou zpětnou vazbu a ukazuje mu správnou cestu, což, chápu, těžko vyřešíte v této podobě kurzu. Zde se určitě hodně učedníků zasekne a bude bojovat s motivací. Předpřipravené stránky pro zácvik ,,nováčků” rozhodně stačit nebudou. Na závěr se k tomu vyjadřuje i autor prostřednictvím svých komiksových výjevů, kdy vás ocení za vaši trpělivost a zároveň se dozná, že důvod, proč vás tak trápil je ve skutečnosti ten, že je tak trochu sadista. Vzápětí vás posune na další úroveň a jakmile zjistíte, co tam je, teorii o sadismu začnete věřit. Anatomie v perspektivě je samostatné téma a logicky navazuje na perspektivu běžných i méně běžných tvarů. Jestli to ovšem zvládnete, garantuji zvýšení vašeho skillu o pěkných pár procent, které ještě navýšíte praktickým procvičováním.

Rozvíjení a doplnění témat z prvního dílu

Teorie barev, o níž jsme se mohli dočíst v prvním díle, byla doplněna o téma Barvy v komiksu. Důležité je, aby tvůrci nad barvami přemýšleli, protože nevhodné kombinace mohou mít neblahý vliv na výslednou atmosféru. Například temná a hororová scéna se díky ladění do odstínů růžové může velice snadno změnit ve frašku a naopak. V druhém díle nás navíc čeká povídání o obálkách, logu, panelování, jak kreslit bájné hrdiny nebo třeba o tom, že pokud někdo nese těžkou bednu, má to vliv na jeho postoj.

Robin a ostrov Archetyp

Součástí náčrtníku je i autorský komiks. Není tam jen tak, ale má svůj význam. Kromě toho, že z něj můžete vizuálně mnoho věcí odpozorovat a učit se nápodobou, také se prostřednictvím jeho příběhu něco naučíte. Tento zajímavý prvek nás provází od prvního dílu a ve druhém se mu dokonce dostalo 35 stran.

Vyplatí se tento kurz?

Záleží na několika ohledech. Zaprvé je potřeba mít motivaci a disciplínu. Pokud nemáte dostatečnou motivaci, kurz nedokončíte a pak to pro vás smysl asi nemá. Za druhé je důležité nevzdávat to i přes to, že máte pocit marnosti a nevidíte okamžité zlepšení. A co se týče samotného náčrtníku, určitě vás postupně připraví a zdokonalí, ale bez vaší spolupráce cíl nesplníte. Bezpracný zázrak nečekejte, je to dřina.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Zoner Press.