Jsem vystudovaná archeoložka a hraní je mou vášní. Tak jsem si řekla – proč to nespojit a nevytvořit článek o herní historii? Ráda bych, aby se z Herní Historie stala pravidelná rubrika, tak uvidíme, jak moc vás bude článek bavit. A pro první díl mi přišlo logické si vybrat prvního Maria, protože podle mě značí začátek masivního, domácího hraní. Navíc ho zná snad každý.
Trocha historie ještě nikoho nezabila
Dá se říct, že historie Maria je víceméně historií Nintenda. Samozřejmě, že ne doslova, ta firma vznikla skoro o sto let dříve, než vůbec někdo pomyslel na to, co dělají italští instalatéři ve svém volném čase. Můžeme to ale rozhodně tvrdit o historii Nintendo konzolí. Postavička Maria se ale objevila dříve než dostala vlastní hru a stalo se tak v roce 1981 v arkádové hře Donkey Kong. Tenkrát se ještě nejmenoval Mario ale Mr. Video, ale byl to opravdu on. První vlastní hru pak získal v roce 1983, jmenovala se Mario Bros a vyšla pro arkádové mašiny. Mario v ní vystupuje společně se svým bratrem Luigim – ano dokonce i Luigi je tak starý, který ovšem v následujících hrách ustoupil do pozadí. Bratři mají za úkol prozkoumat newyorskou kanalizaci a vypořádat se s podivnými bytostmi, které se tam objevily.
I když si arkádová hra vedla celkem dobře, opravdový boom zažil Mario až s příchodem druhé Nintendo domácí konzole známé jako Famicom. Jen pro pořádek první domácí konzolí od Nintenda byla série Color TV-Game, která ovšem nepodporovala systém vyměnitelných cartridgí a obsahovala jen jednu hru. Těch konzolí nakonec vyšlo celkem pět a většina her v nich byla variací na ping pong. Ale zpátky k Mariovi. Mario vyšel v Japonsku v roce 1985 na konzoli Famicom a už od začátku slavil ohromný úspěch. Vydání se hra díky tomu dočkala i v Severní Americe, kde patřila mezi jednu ze 17 her vydaných společně s konzolí. Tehdy se Nintendo v Americe teprve usazovalo, takže se prodával jen omezený počet kusů. Doopravdy to tam Mario rozjel až o rok později. PAL regiony, především tedy Evropa, se italského instalatéra dočkala až v roce 1987.
O co v té hře vlastně jde?
Příběh Super Mario Bros je velmi jednoduchý. Princezna Toadstool, později známá spíše jako Peach, je unesena obří ostnatou želvou Bowserem. Tedy on technicky není želva, ale rozhodně tak vypadá, jako velmi rozzlobená želva, která se napila nějakého séra, tvořícího supervojáky (nezní vám to povědomě?). A z nějakého nikdy nevysvětleného důvodu je Mario jako italský instalatér jediný způsobilý zachránit princeznu. A tak musí překonat nástrahy jednotlivých částí Houbového království, aby nebohou Toadstool osvobodil. No řekněme, že tenhle příběh asi v nejbližší době literární cenu nedostane, ale Mario nikdy neprodával své hry díky svému příběhu. Na to tu máme jiné talenty.
Tahle hra vás zaujme něčím jiným a to neskutečně dobře navrženým gameplayem, který vás neustále nutí jít vpřed a pořád se zlepšovat. Super Mario Bros má navíc pouze jednu obtížnost, ale pokud budete dostatečně dlouho trénovat, ta obtížnost se postupně sníží. Tohle je prostě jedna z těch her, ve kterých se musíte stát dobrými, abyste ji dohráli. Bez trpělivosti daleko nedojdete.
Jak se ke hře dostat dnes?
Super Mario Bros je hra natolik úspěšná, že se dočkala mnoha remaků a remasterů a zahrát si ji můžete v nějaké podobě téměř na každé Nintendo konzoli. Pokud byste ale měli chuť si zahrát hru v původní podobě, i tak máte několik možností. Asi nejzřejmější volbou je pořídit si NES konzoli i s Mariem. Po světě se jich stále toulá dost a většina je v celkem dobrém stavu a za slušnou cenu. Další možností jak se ke hře dostat je Nintendo Classic Mini: NES, malá konzole kterou Nintendo vydalo před pár lety a naplnilo svými největšími hity. Konzole měla velký úspěch fanoušků klasických her a bohužel je nyní hůře sehnatelná. Výhodou této možnosti je, že je vše optimalizováno pro nové televize. Připojení původní konzole se neobejde bez lehčích potíží, ale nemožné to není. Případně si můžete platit Nintendo Online, a pak máte přístup k virtuální konzoli na Switchi. Poslední možností je využít virtuální konzole pro PC nebo si postavit konzoli vlastní.
A má cenu zkoušet prvního Maria i dnes? Za mě rozhodně ano. Hra je stále zábavná a upřímně její grafika vypadá pořád krásně. Pixel art je dneska navíc v kurzu. Jen se připravte na to, že vám to ze začátku nemusí jít, protože tenkrát byla obtížnost jinde a bez tréninku se daleko nedostanete. Mario je prostě klasika, která definovala žánr sidescrollových skákaček a stojí za to ho vyzkoušet i dnes. Volba je samozřejmě na vás.
Tak to je konec Herní Historie #1, příště se podíváme na The Neverhood – vtipnou adventuru, na kterou se tak trochu zapomnělo. Nebo ne?
