Hardware aneb kybernetika jako zhouba lidstva i jeho zachránce

Sci-fi román z pera slavného amerického spisovatele Waltera Jon Williamse nás zavede do poněkud temné budoucnosti. Světa, kde kybernetika znamená moc a moc znamená vládu nad vším ostatním. Kniha byla poprvé vydána v roce 1986 pod názvem Hardwired. V letošním roce došlo k novému vydání pod názvem Hardware. A já mám tu čest vám ji představit, protože toto dílo si určitě zaslouží pozornost každého správného fanouška sci-fi a věřím, že i dalších, protože já sám k sci-fi moc netíhnu. Tady jsem musel udělat výjimku. A díky bohu za to.

Nadčasový příběh o nástrahách mocnosti a kybernetiky

Země prohrála válku s orbitálními mocnostmi. Svět se tak ocitl rozdělen na několik skupin. Velká města jsou převážně zničena a jejich dávnou slávu připomínají pouze rozpadající trosky. Orbitálové vše na světě ovládají a nehodlají si svoji moc nikým a ničím zpochybnit. Protagonisté příběhu jsou mladý a sympatický pašerák, který si s oblibou řáká Kovboj. Veterán z války s korporacemi se nyní pouze potuluje krajinou a převáží kontraband z jedné strany Ameriky na druhou. Druhým protagonistou je dívka jménem Sára. Bývalá prostitutka, která svého řemesla nechala a nyní se živí jako nájemný žoldák a bodyguard. Shodou okolností se právě tito dva spojí, aby vyřídili jednu zakázku, ale něco se zvrtne a oni se tak dostávají na první místa hledaných osob u těch nejnebezpečnějších a nejmocnějších lidí na světě. Každý druhý by to vzdal, protože naděje, že se z tohoto problému dostanou bez újmy je prakticky nulová. Malá rebélie této dvojice a jejich následné úspěchy, kdy je nedokážou chytit ani ti nejlepší lovci odměn vyústí v něco globálního. V novou válku proti Orbitálním mocnostem.

Hardware – čtení na klidné noci nebo zhltnutí na jeden zátah?

Do čtení se mi zpočátku vůbec nechtělo a nebudu zapírat, že začátek je dost zdlouhavý a několikrát jsem knihu odložil, protože se tam prakticky nic moc neděje. Zdlouhavé pasáže o ničem, kde se spisovatel jen pohybuje od nudných popisků krajiny a technologie. Sám tíhnu spíše k žánru fantasy než k sci-fi, ale něco mi říkalo, že to tak přece nemůže být celou dobu. Dal jsem dílu tedy pořádnou šanci a nemohl jsem udělat lépe. Jakmile se člově prokouše několika desítkami stran, tak mu to najednou začne dávat všechno smysl. Představivost začne pracovat a člověk se do příběhu poté ponoří s neutuchající zvědavostí. Nemusí asi podotýkat, že román posloužil jako motiv ke hře Cyberpunk 2077. Po přečtení jsem neodolal a musel si ji zahrát. Pokud ji znáte, tak víte o co tam jde a musím říct, že oproti příběhu Hardware je to dost slabota.

Příběh románu v sobě ukrývá mnohem větší kyber nářez než co se nám může zdát. A teď si představte, že poprvé toto dílo vyšlo už téměž před čtyřiceti lety. V tomto ohledu si spisovatel zaslouží velké uznání. Kdyby román vznikl dnes, tak si myslím, že by nedošel takové popularity jako před dlouhými lety. Celý román je prošpikován akcí, velice křehkými vztahy mezi postavami, zradou mezi přáteli a hlavně futuristickými prvky, které si i dnes dokážeme těžko představit. Jak by se vám například líbilo mít místo mozku v hlavě rotující krystal? Zní to dost bláznivě i na dnešní dobu že?

Pro a proti? Vždycky se najde něco na obou stranách barikády

Na knize Hardware se mi s odstupem času vlastně líbí to, že nabírá postupný spád. Pomalinku vás vtahuje až vás zcela pohltí. Na začátku si říkáte, že to vlastně je jen blábolení o uplynulé válce, nostalgické vzpomínání, které tam vlastně nikoho moc nebere a vylepšování lidského těla pomocí implantátů. Hm a co jako? Ale obrátky nabírají na síle a člověk si vlastně začne říkat, co když to tak jednou bude? Co když budeme chtít řídit auto, tak se budeme muset do hlavy vrazit kabel aby se vůbec rozjelo, nebo si televizi pustíme přímo v mozku? Nutí vás to prostě celý příběh zhltnout až do konce a i potom chcete ještě víc.

Jediné co bych vytkl, je způsob psaní spisovatele. Skáče od situace k situaci kolikrát se člověk ztratí, co se tam vlastně děje a jak se k tomu vlastně protagonista připletl. Několikrát se mi stalo, že jsem si musel celou stránku přečíst znova, abych si udělal kloudný obrázek o tom, co se tam vlastně děje. Celou dobu nic a najednou tam sviští kulky, vybuchují vznášedla a vzduchem lítají kusy utržených implantátů. Dost divný na to, že ještě půl stránky předtím si to postavy rozdávají v zapadlém motelu někde v pustině a na další stránce se vrátíte vlastně na začátek celého konfliktu. Ve filmu by takový flashback vypadal asi dobře, ale v knize se to tady moc nepovedlo.

Moc bych chtěl poděkovat nakladetelství Argo za poskytnutí díla k recenzi a těším se na další spolupráci.