Farzar není jenom Brickleberry ve vesmíru

Tvůrci ofenzivního animáku Brickleberry a jeho méně ofenzivního nástupce Paradise PD se v nové show Farzar vydali cestou sci-fi. Jak seriál uspěl v porovnání s jeho předchůdci?

Exkurze do zvrácené historie

Kdysi dávno, v dobách před Netflixem, existoval jeden animovaný seriál pro dospělé o partičce strážců parku – Brickleberry. Nikdy se nedostal ze stínu svých slavnějších kolegů jako třeba South Park nebo Family Guy, ale co se politické nekorektnosti a černého humoru týče, své soukmenovce daleko překonával. Jedná se o jeden z nejzvrhlejších seriálů, co se kdy do televize dostal a proto neměl problém získat si své fanoušky i v České republice. V současnosti se jedná o 257. nejlepší seriál všech dob, alespoň tak to tvrdí ČSFD. U kritiků si ale úspěch nikdy nezískal, například na Rotten Tomatoes si první série Brickleberry získala krásných, kulatých 0 %. I to svědčí o tom, že tvůrci Waco O’Guin a Roger Black dělali něco správně.

Jenže každá zábava musí jednou skončit. Hvězda Brickleberry nezářila dlouho, protože po třech krátkých sériích byl seriál zrušen, což byla velká rána pro fanoušky. Jenže pak přišel Netflix.

Paradise PD byl nový počin od O’Guina a Blacka, který měl být duchovní nástupce zrušeného Brickleberry. Už na první pohled šlo jen o reskin původního seriálu s minimálními změnami v charakterech, dokonce si své role vrátili zopakovat i původní dabéři. Nic, co by zoufalým fanouškům vadilo. Jenže pak seriál vyšel a narazil na jeden zásadní problém – nebylo to vtipný. Pryč byla nekorektnost, tvůrci se ve vtipech velmi krotili a černý humor nahradil fekální. Show se rázem z vtipné stala nechutnou. Další série na tom sice jsou o trochu lépe, ale chuť po Brickleberry uhašena nebyla a Paradise PD bylo velké zklamání. Seriálu ani nesvědčila ztráta epizodičnosti, místo toho animák vypráví jeden dlouhý, zamotaný příběh.

Dříve než Paradise PD skončí poslední, čtvrtou sérií, O’Guin a Black si zkouší napravit pošramocenou reputaci novou show jménem Farzar. Tentokrát nejde jen o obyčejnou předělávku Brickleberry, tvůrci jsou mnohem kreativnější. Farzar je osmdesátkové sci-fi které nejvíce evokuje He-mana a Masters of the Universe. Zároveň ale pořád zůstává sitcomem, který stojí zejména na barvitých a vtipných charakterech.

Cesta do zvráceného vesmíru

Hrdinou dnešního dne je Fichael, princ planety Farzar. Je to břídil, ale velmi ambiciózní břídil a tak přesvědčí svého otce, vládce planety Renza, aby z něj udělal generála a přidělil mu vlastní tým podřízených. Samozřejmě dostane tým plný podobných břídilů – drogově závislého kyborga Scootieho (který vypadá a zní jako Denzel z Brickleberry), šílená siamská dvojčata Val a Mal, sebevražedného doktora Barryho a jeho „syna“ Billyho – monstrum, ze kterého by se i Frankenstein pozvracel. Tahle sebranka se vydá zastavit Renzovu nemesis – císaře Bazaracka. Jenže je právě on to zlo, proti kterému by měl Fichael bojovat?

Úspěch podobných sitcomů stojí na postavách a zde Farzar nezklamal. Sice několik dílu trvá, než se jim plně vykreslí charakter a najdou si cestu k divákům, ale na konci série člověku dojde, jak moc mu vlastně přirostly k srdci a kolik se s nimi nasmál. Humor je zde jednoznačně lepší než v Paradise PD. Sice nedosahuje Brickleberry ale výrazně ubral na nechutnosti a párkrát je dokonce i inteligentní. Ale moc od něj nejde čekat, je to převážně hloupá zábava.

Zvrácená, ale promyšlená planeta

O to víc překvapí, že svět planety Farzar je docela promyšlený a i když nechrlí velké množství loru, divák má pocit, že tvůrci mají vše důkladně promyšlené, od toho, kam směřuje příběh až po politiku mezi jednotlivými rasami mimozemšťanů. Tomuto dojmu pomáhá i přístup, který mají tvůrci ke kontinuitě. Jednotlivé díly na sebe sice přímo nenavazují, ale navazují volně, pozdější si půjčují prvky z předchozích a v závěrečné epizodě všechny načaté linky dostanou uspokojivé vyvrcholení.

Kvalita zápletek jednotlivých dílů je velmi rozdílná. Zatímco některé jsou poutavé a s chytrým nápadem, najde se zde několik příběhů, kdy byli tvůrci prostě líní. Alegorie na Trumpa už v dnešní době málokoho pobaví. Každý díl má několik zápletek najednou, jak už to v podobných seriálech bývá, ale ne vždy jsou dobře provázané, často spolu prakticky nesouvisí. Nejvíce tímto trpí postava Bazaracka, která se s ostatními hlavními postavami v průběhu série skoro nestřetává a má vlastní ansámbl vedlejších postav. Často tak působí, jakoby se jednalo o úplně jiný seriál.

Jako za stara

Co se animace týče, tady fanoušci dostávají přesně to, na co jsou zvyklí. Modely postav možná nenalákají, ale animace to je velmi detailní, a hlavně v pohybu se na ni kouká lépe než kdy jindy. Styl si tvůrci drží pořád stejný, ale je dobré vidět, že kvalitou se posouvají.

Stejní jsou i dabéři, alespoň většina z nich. Například hlasy Lance Reddicka (Renzo) nebo Dana Snydera (Fichael, Bazarack), nebudou fanouškům cizí. Seriál je také procpán odkazy na předchozí dvě show, návrat hlásí i postavy Bobbyho a Bodeana, dabovaných samotnými tvůrci, tentokrát v roli mimozemšťanů Intellectiodů.

Farzar překvapil. Nejde o stoprocentní návrat do formy, ale o velké zlepšení. Vydává se trochu jinou cestou než jeho předchůdci, ale jádro pořád zůstává, rukopis O’Guina a Blacka se nezapře. Teď už jen zbývá trochu přitvrdit humorem, ale to jsou asi plané naděje.