Dům na kopci aneb dovolená s hororovým programem

Nakladatelství Argo přichází s další klasikou v novém kabátě a tentokrát volba padla na Dům na kopci od Shirley Jackson. Původně kniha vyšla už v roce 1959 a stala se inspirací mnohým hororovým autorům včetně mistra hororu Stephena Kinga. A aby to ještě nebylo málo podle knihy nebyl natočen pouze jeden film, ale rovnou dva a to se stejným názvem The Haunting. Na Netlixu lze shlédnout dokonce seriál s touto tematikou, který nese název Hill House. Tak taková je to klasika a nyní nám ji Argo předkládá v novém vydání.

Strašidelný dům, který vás nenechá odejít

Doktor John Montague studuje nadpřirozené jevy a při svém bádání narazí na Hill House, ve kterém údajně straší. Dům je starý 80 let, ano v našich končinách by o něm nikdo ani chvíli neuvažoval jako o strašidelném, ale tohle je Amerika a tam je 80 let starý barák opravdu starý. Nicméně za celou dobu nepřinesl svým majitelům nic dobrého a stejně tak těm, co tam nějaký čas pobyli. To samozřejmě doktora Montaguea zajímá a tak se rozhodne dům řádně vyšetřit. Jako řádný badatel se řídí heslem ,,víc očí víc vidí”, a tak napíše různým lidem, kteří mají, co dočinění s abnormálnem, byť třeba jen okrajově, aby se zúčastnili jeho výzkumu. Nakonec se mu zpátky ozvou jen čtyři lidé, z nichž přijedou jen dvě ženy – Eleanor, která kdysi zažila příhodu s deštěm kamenů a Theodora, která má snad slabé, telepatické schopnosti. Skupinu doplní ještě Luke, zloděj, lhář a hlavně synovec současné majitelky, na jejíž žádost má dohlídnout na celý experiment. Všichni až na doktora přistupují k domu lehce skepticky, ale už první večer všem ukáže, že v domě se opravdu něco děje. Dveře se sami zavírají a v domě se ozývají záhadné zvuky, ale je to práce samotného domu? Na každého z nich působí dům jinak, ale žádný z účastníku se nehodlá vzdát a odjet domu. Jako by je Hill House nechtěl pustit.

„Stalo se něco?“ zeptala se Eleanor.
Doktor zavrtěl hlavou. „Měli bychom se usnést, a to právě teď, že nikdo se po domě nebude pohybovat sám.“
„Ale co se tedy stalo?“
„Jak jsem řekl, byla to jen moje představivost,“ odpověděl doktor pevně. „Vyhovuje vám tahle šachovnice, Luku?“
„Je to nádherný starožitný kousek,“ sklonil se Luke nad skříňkou. „Nechápu, jak ji ta mladší sestra mohla přehlédnout.“
„Něco vám řeknu,“ nadechl se doktor. „Jestliže to skutečně byla mladší sestra, kdo se sem v noci vkrádal, pak musela mít nervy ze železa. Dívá se,“ dodal prudce. „Tenhle dům. Sleduje každý váš krok.“ Potom zopakoval: „Ale byla to jen moje představivost.“

Dům na kopci, str. 78

Příběh je klasickým psychologickým hororem. Nečekejte potoky krve, useknuté hlavy či končetiny nebo duchy poletující vzduchem. Autorka se zaobírá hlavně psychikou svých postav a jak na ně pobyt v domě působí. Teror, kterým se na ně dům zaměřuje, je pro každého jiný, a tak nějak odráží jejich vlastní povahu. Příběh je rozehrán docela pomalu a na záhadné a strašidelné jevy dojde až poté, co přečtete zhruba třetinu knihy. Nejdřív vás autorka důkladně seznámí s jednotlivými postavami a s tím, co je vlastně do domu přivedlo. Každý z nich je tam dobrovolně a zároveň i před něčím ve svém životě utíká. Tedy až na Luka, který je tam na příkaz své tety, ale i ten si s sebou nese svojí minulost. Spolu s protagonisty postupně zjišťujeme, co se v domě vlastně vše stalo a jak působil na lidi v minulosti. Jak člověk postupně zjišťuje víc a víc, začne si klást otázku jak působí dům na lidi uvnitř, ale také jak moc oni ovlivňuji samotný dům. Dům na kopci, jak mu říkají obyvatelé vesnice, ve které stojí, jak se zdá reaguje na lidi v něm pobývající. Čím déle tam skupina žije, tím konkrétnější a cílenější se teror domu stává. A tak se dostáváme k obligátní otázce, když v lese padne strom a není tam nikdo, kdo by ho slyšel, udělá zvuk? Tedy v tomto případě, pokud v domě nejsou lidé, je strašidelný? Konec knihy vám na tuto otázku odpoví, ale je to odpověď dost subjektivní. Jak už to u psychologických hororů bývá, velká část příběhu závisí na vaší interpretaci a stejně je to tak i s koncem.

„Takže všechno je tak trochu v nerovnováze?“ zeptala se jistě Theodora. „To kvůli tomu se všechno zdá tak rozklížené?“
„A co se stane, až se vrátíme do opravdových domů?“ zeptala se Eleanor. „Chci říct – mám na mysli – skutečné, normální domy.“
„Musí to být podobné, jako když se plavíme na lodi,“ řekl Luke. „Jakmile tu strávíme dostatečně dlouhý čas, náš smysl pro rovnováhu se pokřiví. A stejně jako po vylodění bude trvat, než zase najdeme balanc. Je možné,“ obrátil se k doktorovi, „že všechny ty nadpřirozené jevy, jichž zde byli různí lidé svědky, mohly být pouze výsledkem ztráty rovnováhy? Vnitřní ucho, víte,“ pošeptal moudře Theodoře.

Dům na kopci, s.99

Ani ty obrázky vám nedají spát

Ilustrace u hororových knih klidně můžou zkazit atmosféru. To se tady ale nestalo. Autorkou je Martina Nožičková a odvedla dle mého názoru skvělou práci. Ilustrací je v knize jen pár a to je tak akorát. Styl krásně doplňuje celkové vyznění příběhu. Obrázky jsou černobílé a značně minimalistické, takže pracují hlavně s vaší představivostí. Na obálce je o proti vnitřním ilustracím použita červenooranžová barva, díky které kniha nezapadne mezi ostatními. Celkově si myslím, že kniha je graficky velmi povedená.

Straší či nestraší v Domě na kopci?

Tuhle otázku si možná během čtení několikrát položíte a kniha vám nakonec odpověď dá, ale nebude to zadarmo. Pokud hledáte knihu, kde teče krev proudem a vzduchem létají končetiny, není tohle pro vás. Ani pokud vyžadujte řádně označeného zloducha či to, že nevysvětlené úkazy způsobuje fakt, že dům byl postaven na indiánském pohřebišti. Kniha vás donutí přemýšlet a sledovat každou drobnost v příběhu, protože jinak můžete přehlédnout něco v mozaice příběhu a najednou to nebude dávat smysl. Dům na kopci je vlastně příběh o skupině lidí, kteří se snaží vypořádat s vlastními problémy v netradičním prostředí, ve kterém jim může jít i o život. Ponoříte se do studia lidské duše a jak na ní může strach působit u různých lidí. Příběh plyne pomalu a dává vám tak možnost se nad vším řádně zamyslet. Je to ten druh hororu, který na vás pouští hrůzu potajmu a když si toho konečně všimnete, tak už není cesty zpátky. Je to výborný psychologický horor, který přečtete jedním dechem. Jen nedoporučuji číst těsně před spaním, pokud se vám v pokoji běžně ukazují neznámé stíny. Ta noc pak stojí opravdu za to.

Za poskytnutí knihy děkujeme nakladatelství Argo, kde můžete sehnat Dům na kopci a další horory.