V sobotu, 28. 5. se v brněnských lužánkách uskutečnil první ročník festivalu RPG, deskových her a fantasy obecně. A já měl tu čest se této akce s názvem BrnoCon 2022 zúčastnit, zahrát si nějaké hry, vyslechnout zajímavé přednášky a hlavně poznat pár super lidí. V tomto článku se vám pokusím přiblížit jak akce probíhala, jaká byla atmosféra a o co vše jste přišli, pokud jste si BrnoCon nechali ujít.
Nuda v Brně
Na Brno je spousta vtipů a městu, jako takovému se nedá upřít, že je přinejmenším zvláštní (žiju tu, tak to dokážu trochu posoudit). A aby v Brně nuda nebyla, rozhodlo se pár nadšenců z party RPG Příběhy uspořádat BrnoCon, kde by se sešli stejně „postižení“ lidé, jako jsou oni sami. Při příchodu nás hned venku, před areálem přivítal jeden z pořadatelů Jaroslav Kovář v parádním kostýmu, beranicí na hlavě a obrovským úsměvem na tváři. Po příchodu do budovy se na nás (mě s přítelkyní) culila naše Anna „AnnieCZE“ Hynešová, dostal jsem visačku, sušenky a sandwitch, abych neměl moc hlad, což bylo moc milé. A hurá do víru dění.
Pořadatelé nelenili, připravili si pro návštěvníky vcelku hezký program. Bylo zde několik sálů, kde se hrálo TTRPG, zajímavé přednášky o různých hrách, nebo například o atmosféře v temných TTRPG, několik deskových her od společnosti Imago, čajovna nejen s čajem, ale i výbornými tousty, kostýmovou soutěž a skvělou detektivně – znalostní soutěž se Zaklínačem.
Invaze z pravěku a Mausritter
V první řadě bych se rád zmínil o hrách, které jsem si vyzkoušel. Konkrétně tedy Invaze z Pravěku a Mausritter. První jmenovaná je post-apo hra, která mě spolu s dalšími třemi hráči zavedla do New Yorku. Vypravěčka nás stručně seznámila s pravidly, postavami a nastínila příběh, který jsme nadále rozvíjeli. Musím uznat, že jsem měl ze začátku obavy, jelikož jsem TTRPG panic. Naštěstí pravidla nebyla moc složitá a vžit se do postavy se mi povedlo celkem rychle. Také díky spoluhráčům ty dvě hodiny hraní utekly jako voda. A protože jsme byly parta opravdových hrdinů, dostali jsme se do bezpečí všichni i se zachráněnými lidmi a úspěšně jsme vypálili nemocnici, kde byly všichni přeživší.
Druhá jmenovaná hra byla něco naprosto odlišného a upřímně jsem si ji zamiloval. Ve hře Mausritter hrajete za myši, za moc vychytralé a zručné myši (tedy pokud k vám budou kostky milostivé). Správa postavy v této hře je mnohem jednodušší, než v Invazi a i pravidla jsou dost jednoduchá. Hra je jednoduše pochopitelná i pro úplné nováčky. Vypravěč si pro nás připravil příběh, vysvětlil pravidla a my se mohli statečně pustit za záhadou ztracené dodávky sýra. Opět jsme se sešli skvělá parta a hra krásně ubíhala, byť jsem jako jediný zemřel, neznamenalo to pro mě konec, chopil jsem se jedné ze zachráněných myší a vydali jsme se zabít pár krys. Bohužel už nás tlačil čas a tak se musel scénář zkrátit, jinak bychom tam seděli ještě dnes.
Pan Mrkew a Mausritter
U Mausritteru se ještě na moment zastavíme, měl jsem totiž možnost si krátce pohovořit s Mrkwí právě o hře Mausritter.
Ahoj, ahoj. Mohl bys nám nejprve ve stručnosti říct, jak dlouho hraješ RPG a jak si se k tomu dostal?
Ahoj, ty jo, s RPG jsem začal přibližně před 15 lety, ještě na základní škole a tenkrát za mnou přišel kamarád, který byl opravdu nadaný angličtinář, my jsme tenkrát ještě neměli angličtinu na škole a když jo, tak třeba poslední dva, tři ročníky a ještě to byla taková ta angličtina, kdy ses naučil jenom ty základy, takže si anglicky vlastně vůbec neuměl a kámoš se učil anglicky od první, možná druhé třídy, takže uměl opravdu perfektně a on říká: „ty jo, v zahraničí existuje něco jako Dungeons & Dragons“, u nás sice v té době existovalo Dračí Doupě, ale to on buď neznal a nebo mu to přišlo špatný. Já jsem o tom třeba nevěděl, že to existuje a on řekl: „Hele, existuje Dungeons & Dragons a mám k tomu příručky v angličtině“, tenkrát to koupil na internetu a chtěli jsme to zahrát. Jenomže on nevěděl, jak se to hraje, jen věděl, že to existuje, tak si to tak nějak načetl, jednou jsme to zahráli a bylo to takový divný, tak jsem si říkal, že to přeci nějak musí fungovat, když to všude po světě funguje. Po nějakém pátrání jsem narazil na web d20.cz a tam bylo něco jako inzerce hráčů a já jsem v té době bydlel ještě v Třinci a tam zrovna byly dvě, nebo tři skupiny, které hrály, tak jsem si řekl, že jim zkusím napsat. A teď k tomu ten prvotní strach, že napíšeš nějakýmu úchylovy, nebo někomu, kdo tě okrade a on byl asi o pět let starší než my, on chodil na střední myslím, určitě si vzpomeneš jak to bylo na základce, když si byl šesťák a prošel kolem tebe deváťák, tak si měl respekt a teď ještě navíc středoškolák, tak jsem mu teda napsal a on odepsal, že není problém, že nás všechno naučí a že se setkáme na náměstí, tak jsme se setkali, seznámili jsme se, řekl, že vytvoříme všechny postavy, domluvili jsme se na termíny a v tu chvíli to vlastně začalo. Začal vést nějakou kampaň, my jsme tomu absolutně nerozuměli, ale absolutně jsme to žrali, hráli jsme právě Dungeons and Dragons 3.5 edici, já jsem měl trpaslíka, válečníka a kámoš měl elfku, kněžku a poslední měl buď půlčíka, zloděje nebo barda, něco takového, později se k nám přidal ještě jeden. Od té doby jsme to hráli třeba i třikrát týdně, takže jako po škole jsme vždycky šli do čajky a tam jsme buď dělali domácí úkoly a jenom tak se bavili, nebo hráli to DnD. Takhle jsme hráli několik let, pak ale přišla střední škola, takže to trochu začalo opadat, někdo se odstěhoval, někdo zase dojížděl a to už moc nešlo. A upadlo to i z mé strany. Návrat přišel zhruba před třemi lety, když jsem měl Twitch kanál, kde jsem streamoval počítačové hry, indie novinky a tak dále, tak jsem si vzpomněl, že jsem vlastně někdy před deseti lety hrál nějaké DnD, tak jsem se podíval, jestli to ještě existuje a najednou jsem zjistil, že už není třetí edice, ale pátá edice a že vzniklo spoustu indie her a RPG, tak jsem si řekl, že bychom to mohli zkusit, překecal jsem svou ženu, že zahrajem DnD a že je tím provedu, že jsem to kdysi hrál a vedl a tak jsme na mém kanálu udělali nultou sérii, která byla naprosto špatná. Jak z mé strany, tak ze strany hráčů, dělali jsme nějaký nábor, že si jako vybereme lidi, se kterýma budeme hrát. Nápad to byl dobrý, děláme to do teď, ale v té době jsme nevěděli koho hledáme. Tu kampaň jsme ale nakonec dojeli, mělo to asi 16 sezení, začalo to někdy o prázdninách, skončili jsme někdy v září a bylo to strašný. Skupina se nakonec rozpadla a zůstali jsme se ženou sami, tak jsme si řekli, že bychom to mohli zkusit znovu a udělat projekt jenom kolem RPG. Založili jsme kanál Zephyra, udělali novou sérii, kterou vedla už moje žena, ze které se nakonec vyklubala rok a půl dlouhá kampaň rozdělená na tři série a od té doby jsme to hráli, kanál fungoval, diváky to bavilo a tak jsme si řekli, že bychom zrušili klan Zephyra a tak jsme založili samostatný projekt nazvaný Skorohrdinové a to bylo jen o těch RPG. Nějaký čas to fungovalo, později se ale mezi členy začaly objevovat rozpory, takže jsme se tak trošku rozpadly. Teď máme novou skupinu, kde hrajeme různá RPG, nehrajeme DnD, dali jsme si za cíl, zahrát všechno, co vyjde v Česku a na Slovensku, do toho děláme různá videa a streamy o tom, co ty hry nabízejí.
Co nám můžeš o hře Mausritter říct? Jaké jsou principy hry, jak moc je složitá?
Mausritter je nově vycházející české RPG, jedná se o překlad, není to přímo česká tvorba a je to hra, kde hráči hrají za skupinu myšáků, hraje se vlastně ve zvířecí říši, to znamená, že hráči hrají za myši, ale můžou potkávat i jiné zvířecí tvory, myši, krysy, ale třeba i hady, kočky, žáby. Zkrátka cokoli, co si vypravěč, nebo hráči vymyslí. Celkově ta hra je ve stylu OSR, to znamená, že je většinou smrtelné, pravidlově jednoduchá. Celkově má hra deník na jednu A5 a postava je definována spíš tím, co si vymyslí hráči, než co vymyslí pavidla. Jsou tu tři základní vlastnosti – síla, mrštnost, vůle, jsou to vlastně zdroje, které si hráči odčítají, když dostanou nějaké zranění a to, co definuje postavu je původ, protože díky tomu původu dostane hráč startovní vybavení a tím vybavením může konat nějaké akce, například pokud má síť, může ji na někoho házet, může jí někoho svázat, atd. Hráči mají k dispozici inventář, kde může nést šest věcí, plus nějaké věci v rukách a na těle, pokud má hráč více předmětů, ež unese, má omezení co se týče rychlosti a nějaké postihy na hody, ale je potřeba dávat pozor na to, že když hráč dostane nějaké zranění, stav nebo něco, co mu přitěžuje, tak se to dává do inventáře. To znamená, že čím více má u sebe kartiček zranění, tím méně toho unese a může se klidně stát, že bude mít plný inventář zranění a neunese vůbec nic, pak si musí týden odpočinout, aby všechna zranění a stavy dala pryč. Celkově ta hra je jednoduchá, drsná, na druhou stranu tím, že je jednoduchá, tak toho v sobě moc nemá. Hráč si toho musí hodně domyslet, nemůže si říct „já chci být zloděj, vezmu si tyhle dovednosti a tyhle schopnosti“, to tam není, do OSR her tohle nepatří. Hráč musí počítat s tím, že například pokud chce páčit zámek, tak může prostě páčit zámek a může to udělat kdokoli a pokud jako vypravěč potřebuješ nějakou mechanickou oporu pro tyhle věci, nebo nějaké hody, dovednosti, tak se ti tahle hra bude hrát špatně, ale kdo to nevyžaduje, tak je pro něj tahle hra super. Navíc si myslím, že je jednoduchá i pro začátečníky, protože do toho ty postavy rychle naskočí, dostanou deník, který si společně vytvoří, dostanou nějaké předměty a řekne se „hele, hází se dvacítkou, takhle se háže to co máš na kartičce a takhle máš zranění“ a takhle se hraje. Nemusíš hráčům hodinu vysvětlovat, že pokud máš tuhle schopnost, tak máš k tomu takový bonus, k tomu něco přičteš a tohle můžeš dělat v boji, tady rovnou skočíš do hry a hraješ. Ale pokud chce někdo nějaké rozšiřování, jakože supr, teď dostanu úroveň dva a můžu si vybrat nějakou schopnost, že třeba můžu lítat, to tu vůbec není. A to by mohlo být pro někoho jako mínus.
Takže pokud tomu správně rozumím, hra není tolik rozvětvená, co se tvorby a postupu postavy týče a nová úroveň ti zajistí pouze nějaké staty.
Jo, může ti to zlepšit životy, neboli Body Ochrany, zvedne ti to kuráž, což je vlastně políčko, kde si můžeš odkládat kartičky na stavy, což znamená, že čím si vyšší úroveň, tím víc můžeš ignorovat stavy. Například na druhé úrovni dostaneš první kuráž a když tě někdo pořeže, dostaneš stav poranění, tak řekneš „já mám kuráž, já to vyignoruju“ a vůbec tě to nezatěžuje v inventáři. A to jsou vlastně jediné věci, které dostaneš při postupu na další úroveň. Životy možná, protože na první úrovni si hážeš jednou šestistěnnou kostkou, jednou desetistěnnou, kolik hodíš, tolik máš životů, na druhé úrovni hážeš 2d6 a když hodíš víc, tak si to zapíšeš, pokud ne, zůstáváš na původní hodnotě +1, takže k nějakému navýšení dojde. Celé to je o tom, že hráči objevují svět, získávají kouzelné předměty, které můžou generovat něco jako schopnosti postav, takže ty postavy se zlepšují, ale předměty.
To zní docela zajímavě a i jak jsi říkal, pro nováčky dost přívětivě. Mnozí z mého okolí právě odmítají hrát DnD hry, protože jim to přijde hrozně složité.
Tady by mohla být cesta, existuje i knížka složená ze dvou částí – pro hráče a pro vypravěče, jsou tam nějaké tipy pro vypravěče, ale nejsem si úplně jist, jestli by to úplný začátečník podle toho dokázal odehrát.
Teda, bylo to celkem vyčerpávající povídání, hlavně pro tebe. Já ti moc děkuji, že sis na mě udělal čas a teď hurá do hry!
Já ti děkuji.
Určitě doporučím podívat se na Twitch kanál i youtube kanál lidí ze Skorohrdinů. Dozvíte se mnoho zajímavých informací a třeba se ve světě RPG her najdete a inspirujete.
Přednáška za přednáškou
Na programu byly celkem čtyři přednášky. První měl na starost Mrkew, který nám přestavil Mausritter, řekl něco o mechanikách a zajímavostech této hry, v čem se liší od ostatních a z jakého systému vychází. Další bylo představení her Forged in the Dark, opět jsme se dozvěděli něco o systému her z tohoto universa, historie, možnostech scénářů a zasazení. Velice zajímavá byla přednáška o RPG Zaklínač, tato přednáška mě velice zaujala, nicméně během poslechu jsem vypozoroval, že je to hra s velice složitými pravidly a mechanikami. Mít pár měsíců času, zkusil bych se do něj ponořit, jenže tolik času nemám. Bohužel. Poslední a pro mě nejzábavnější byla přednáška Rikodriana ze Salamander Guild o temné atmosféře ve hrách. Rikodrian se zaměřuje hlavně na temné, až hororové scénáře a tak nám prozradil pár triků a pravidel jak udržet temnou a hutnou atmosféru i během dlouhých a rozvětvených scénářů. Během této přednášky zapojilo i publikum a to docela hojně. Na konec z toho byla příjemná a zábavná debata a několik posluchačů ukázalo i své brutální stránky.
Kostýmy
Jak jsem se zmínil, proběhla i soutěž kostýmů. Bohužel se na pódiu předvedly jen čtyři kostýmy, z toho tři byly soutěžní. To ovšem nijak neubíralo na kvalitě soutěže i kostýmů. Každý soutěžící měl 2 minuty na svoje vystoupení a musím uznat, že to byla opravdu úžasná podívaná. Soutěžilo se o věcné ceny od společnosti Imago a ceny to byly krásné a tématicky zaměřené na Zaklínače a vzhledem k tomu, že všechny soutěžní kostýmy byly zaklínačské, tak to k sobě krásně ladilo.
Závěrem
Co jsem si z celé akce odnesl? BrnoCon je rozhodně akcí, která má veliký potenciál. I když se ho zúčastnilo cca 40 lidí, rozhodně se povedl. Super atmosféra, příjemní lidé, nadšení organizátoři. Na jednu stranu je škoda, že účast byla tak malá. Částečně za to může organizace, respektive pozdní oznámení akce jako takové. Na stranu druhou mě osobně velice vyhovovala ona komorní atmosféra. Každopádně organizátoři slíbili, že na dalším ročníku zapracují mnohem dříve. takže účast bude určitě větší a já doufám, že se budu smět akce zúčastnit ať už jako novinář, nebo obyčejný návštěvník. A doufám, že se sejdeme s pár lidmi, které jsem tam poznal a rychle si je oblíbil. Tímto bych chtěl poděkovat za možnost být na prvním ročníku BrnoConu, popovídat si se zajímavými lidmi, zahrát si nějakou tu hru a vůbec si užít celý den. A budu se těšit na příští rok. Díky vám všem.
