Andor čerstvý vítr do pomalu upadající série

Věřte tomu nebo ne, ale Tonymu Gilroyovi se podařilo nemožné. Dokázal bez jakéhokoliv fanservisu udělat to nejlepší Star Wars. Temný, tragický a smutný. Vedle Tonyho vypadá Dave Filoni jako opice s tužkou a papírem. Od Andora jsem příliš očekávání neměl, takže po shlédnutí prvních třech epizod jsem byl paralyzován. A takhle to šlo s každou následující epizodou až do finále. Andor je dospělý příběh a to nejlepší co ze světa Star Wars vzešlo. Zároveň má paradoxně s tímto světem jen velmi málo společného a v průběhu sledování můžete zapomenout, že vůbec koukáte na Hvězdné války. V podstatě by stačilo vyměnit Impérium za jakýkoliv jiný totalitní režim a série by fungovala totožně.

V epizodách je naprosté minimum referencí, v podstatě opak toho, co byl Mandalorian nebo Obi-Wan. Vše funguje jako samostatný příběh a pokud jste nikdy neviděli Star Wars, budete vše chápat stejně jako fanoušek znalý všech dílů a seriálů. Je to všechno fantasticky natočené, podkreslené úžasnou hudbou. Série je rozdělena do čtyř částí po třech epizodách a příběh i postavy tak mají prostor pro přirozený vývoj. Impérium je zde vykreslené jako naprosto odporná fašistická organizace, ze které jde strach a zároveń zcela chápete pohnutky těch, jenž proti ní tvoří odboj. Andor dodává Star Wars hloubku a funguje lépe než nostalgická nota Obi-Wana.

Rogue One

V době svého oznámení byl Andor jednou velkou záhadou. Film Rogue One: Star Wars Story představil hned několik postav, kdo by ovšem řekl, že si vlastní seriál zaslouží právě Cassian Andor v podání Diega Luny. Ostatně jeho osud byl záhy zpečetěn a příběh ukončen. Tvůrce seriálu Tony Gilroy se ovšem rozhodl celý seriál pojmout jako špionážní thriller a postava Cassiana Andora mu zřejmě přišla dostatečně nosná už v momentech, kdy Gilroy dopsal nové scény k Rogue One a následně se chopil i přetáček. Dal se očekávat trochu jiný Star Wars projekt, protože sám Tony Gilroy se nikdy netajil tím, že světu předaleké galaxie nepropadl a nepředstavuje pro něj takovou modlu.

Osobně pak považuji Rogue One za jeden z nejlepších počinů poslední dekády a navíc významně nedoceněný. Je velice zajímavé, že právě člověk jako Gilroy předvádí ve finále takovou podívanou, jenž si skutečně jde svojí cestou. Zároveň se jedná o esenciální Star Wars podívanou. jakoby se někdo najednou rozhodl, ze je potřeba aby tento svět konečně dospěl a dokázal se znovu přiblížit lidem, kteří na něm vyrůstali. Po příjemném fan servisu Mandalorian, průměrném fan servisu Boba Fett a mizerném fan servisu Obi-Wan Kenobi je nám servírován zemitý, neprvoplánový politicky-špionážní thriller inteligentně kritizující totalitarismus.

Světelné meče? Netřeba

Andor po celou dobu nesází na přítomnost Jediů a Sithů. Žádné sledování nějaké významné postavy či hrdiny a především žádný Skywalker. Primárně se tu představuje doba útlaku. Povstání je takové ještě v plenkách. Impérium vládne železnou rukou a žádná naděje zřejmě neexistuje. Dvanáct epizod poté dohromady vytváří jeden velký příběh sledující hned několik postav a samotný Cassian Andor si prochází zajímavým vývojem. Na počátku je osobou, jenž má vlastní cíle a vůbec mu nesejde na budoucnosti galaxie. Na konci pak dochází k závěru a uvědomnění, že je nutné proti Impériu bojovat. Nejdůležitější pak není převaha vojenského arzenálu, ale síla jednotlivců, kteří dohromady tvoří silné beranidlo.

Srovnání s Blade Runnerem ši 1984 George Orwella ve finále není vůbec od věci. Celý seriál je veskrze protkán depresivní atmosférou, kdy dvakrát nesejde na tom, zda jsou lidé z nižsích vrstev ši jsou vážené osobnosti politického spektra. Každý je v nějaké formě obětí útlaku Impéria. V Andorovi se v podstatě nerozbíhá zásadní konflikt, který rozhoduje o budoucnosti galaxie. Je to především příběh jednotlivých postav. Každá z nich se nachází za doby vlády Impéria na jiné pozici a každý se snaží přežít jiným způsobem. Andor není tak divácky vděčný a i proto je ve finále obětí nižší sledovanosti narozdíl od ostatních hraných Star Wars seriálů.

Impérium

Absentují nejen konflikty uživatelů síly se světelnými meči, ale celkově se s akcí šetří. Tempo je budované pomalu a soustředěně. O to více ovšem funguje satisfakce ve vyhrocených okamžicích. Především se jedná o chvíle, kdy dojde na akci. Ta se skládá ze skvělé choreografie, přehledného audiovizuálního pojetí a především pocitu, že se tady pracuje s realismem. Poutavé samo o sobě vždy je, když fiktivní světy zvládají odrážet skutečný svět a to se Andorovi daří. Tony Gilroy tak nemusí být fanoušek Star Wars číslo jedna, je ovšem vidět, že minimálně porozuměl vizi George Lucase a zvládl Impérium představit v přesně tak obávané formě.

Sám Lucas se ostatně u Impéria inspiroval diktátorskými režimy a přesně takovýto pocit Impérium zvládne vyvolat. Napětí funguje i ve scénách odehrávajících se v Senátu, kdy Genevieve O’Reilly zvládne jako Mon Mothma zazářit. Luthen Rael v podání Stellana Skarsgårda, kterého by do jisté míry šlo označit za Andorova mentora, je fantasticky vykreslenou postavou. Díky Skarsgårdově podání si pak tato postava krade seriál pro sebe v každé scéně, ve které se objeví. Scéna, kdy odhalí co všechno pro povstání obětoval. Sám neví zda se dožije výsledku je úchvatná a mrazivá. Mohu jen doufat, že ve druhé sérii dostane Rael více prostoru.

Teď jdem ven

Andor navíc nepředstavuje jen oběti útlaku, ale také zákulisí Impéria, kdy se prezentuje nějaká ta ideologie Impéria. Po Rogue One se dle očekávání opět prezentuje, že i bojovníci proti Impériu si někdy kvůli vyššímu dobru museli ušpinit ruce. Dochází ostatně k přítomnosti Foresta Whitakera, který má možnost zopakovat si roli Sawa Gerrery. Ukazuje se zde, že jeho paranoia ještě bude překážkou do budoucna. Už v Rogue One ostatně zazní, že činy Gerrery Povstání udělali nemalou škodu a dá se očekávat, že seriál nám detailněji předvede o co šlo.

Seriál prakticky nesází na fan service, i když podnik Raela představí easter eggy nejen na minulost Star Wars, kdy naopak do hry vrací Andyho Serkise. Talentovaný herec, jenž je většinou nasáčkován do motion-capture obleku a představuje nerozpoznatelné postavy jako Glum z Pána prstenů či Ceaser z nové trilogie Planety opic. Pár let nazpátek si zahrál v nové trilogii Star Wars zahrál nejvyššího vůdce Snokea. Nyní ovšem ve světě předaleké galaxie dostává druhou šanci. Jako Kino Loy se tu Andy Serkis výjimečně představuje v lidské podobě a opět dostává prostor předvést, že je velmi nedoceněným hercem.

Ulice Rix

Na postavě Kino Loye jde předvést, jak tento seriál umí pracovat s postavami. Díky zdánlivé tečce je Loy jednou z nejtragičtějších postav celého seriálu. Loy začíná jako někdo, kdo usiluje o uznání Impéria. Má v rámci vězňů poměrně vysoké postavení a ke svým spoluvězňům nemá příliš velkou úctu. Dochází u něj k jisté formě prozření. Má jako postava v rámci tří epizod nějaký vývoj a hloubku a i proto zamrzí, že už se nejspíš jen tak neobjeví.

V rámci dvanácti epizod dochází ke střetům ideologií, prezentování Impéria jako mocného zla, které prakticky nemá úctu k cizím kulturám, nebojí se ušpinit si ruce. Každý moment, kdy si někdo Impérium alespoň kousek namaže na chleba, vyvolává pocit satisfakce. Bravurní audiovizuál a každou epizodou i lepší a lepší soundtrack skladatele Nicholase Britella. Na rozdíl od Mandaloriana či Obi-Wana Kenobiho se navíc Andor natáčí na skutečných lokacích a rozdíl je v tom přeci jen poznat. Po dvanácti epizodách je snadné vzpomenout si na několik skvělých monologů.

Fiona Shaw ve dvanácté epizodě svým proslovem v roli Maarvy Andor vyvolává husinu, kdy především za zmínku stojí, jak silné je ve finále prodáno pouto mezi Cassianem a jeho adoptivní matkou. I ona ve finále přispěje, aby Andor přestal utíkat před problémy a začal se formovat ve známého hrdinského povstalce z Rogue One. Na definitivní proměnu jeho charakteru bude nutné počkat dva rokym do prémie 2. série. Andor je silný seriálový zážitek, kdy zamrzí pouze fakt, že byl ve sledovanosti spíše propadákem. Nicméně je možné, že Andor jako celek bude doceněný až časem a rozhodně bych mu to přál. Je to seriál, které si Star Wars v podání Disney snad ani nezasloužil, ale který potřeboval.